Ženy Karla IV. Opravdu česká královna lámala meče rukama?

Německý historik Reinhard Lebe o císaři Karlu IV. prohlásil, že byl mistrem sňatkové politiky – země ke svému území získával pomocí svateb. Ve středověku se nejednalo o nic neobvyklého, naopak. Sňatková politika tehdy patřila k vůbec nejběžnějším metodám mírové diplomacie. A Lucemburkové jí velmi využívali.

Dalo by se říci, že Karel IV. byl šťastlivcem. I přesto, že všechny jeho sňatky byly „z rozumu“, se svými ženami měl velmi harmonický a spokojený vztah. Ze čtyř manželství se narodilo celkem jedenáct dětí – šest synů a pět dcer.

Blanka z Valois

První nevěstu přivedl Karlu IV. jeho otec Jan Lucemburský. Ten svému synovi zajistil kvalitní vzdělání na francouzském královském dvoře a rozhodl se spojit také rod Lucemburků s francouzským rodem Kapetovců. V rámci sňatkové politiky tak „dohodil“ svou sestru Marii samotnému francouzskému králi Karlu IV. A později na francouzském dvoře vybral budoucí manželku i svému synovi (tehdy ještě známému pod jménem Václav) – Blanku z Valois.

Blance z Valois (pokřtěné Markétě) bylo v době sňatku pouhých sedm let, stejně jako budoucímu římskému císaři. Svatba byla výhodná pro Kapetovce i Lucemburky. Český král se tímto krokem připojil na stranu Francie proti Anglii, francouzští Kapetovci se zase stali oporou Lucemburků proti Habsburkům i uherskému rodu Anjuovců.

Protože byly Václav s Blankou ještě děti a manželství mohlo být „naplněno“ až v době jejich čtrnácti let, byly vychovávány zvlášť. Teprve po dlouhých sedmi letech se mohli znovu setkat v Lucembursku. Později Blanka z Valois putovala po Karlově boku do Čech, kde získala titul moravské markraběnky a po Karlově korunování i české královny.

Středověcí kronikáři popisují Blanku z Valois jako velmi půvabnou ženu, kterou si Češi brzy oblíbili. Krásná královna však v pouhých jedenatřiceti letech zemřela.

Anna Falcká

Další manželku si Karel IV. nevybral náhodně. O Anně Falcké začal přemýšlet v době, kdy ho většina kurfiřtů zvolila římským králem. Tehdy se proti němu však postavil Günther ze Schwarzburku. Toho chtěl za římského krále zvolit i Rudolf Falcký, ovšem Karel IV. si obratně vybral jeho dceru Annu za svou manželku. A tak získal Rudolfa na svou stranu. Navíc sňatkem získal Karel území v Horní Falci.

S Annou Falckou byl Karel IV. korunován v Cáchách římským králem a římskou královnou. O několik měsíců poté Anna Karlovi porodila syna a dědice trůnu – Václava. Ten se však bohužel nedožil ani svých druhých narozenin, zemřel v roce 1351. O rok později zdrcenému Karlovi zemřela i manželka Anna. Karel IV. se musel porozhlížet po nové ženě, už z toho důvodu, že stále neměl svého dědice.

Anna Svídnická

Annu Svídnickou vybral za manželku Karel IV. původně svému synovi, který však ještě jako dítě zemřel. Když si Karel tehdy třináctiletou Annu Svídnickou bral, bylo mu už sedmatřicet let! Ve středověku v rámci sňatkové politiky takový věkový rozdíl nepředstavoval však žádný problém. Díky sňatku s Annou Svídnickou připojil Karel IV. v roce 1369 ke svému území Slezsko.

Po Karlově boku se Anna Svídnická stala římskou císařovnou. Roku 1361 se manželům narodil vytoužený syn – budoucí král Václav IV. Po dlouhých patnácti letech od své korunovace se Karel IV. konečně dočkal svého dědice!

Annu Svídnickou prý Karel IV. skutečně velmi miloval. Svědčí o tom zprávy kronikářů i její portréty na hradě Karlštejně. Láska císařského páru však netrvala dlouho. Anna Svídnická zemřela během porodu třetího potomka.

Eliška Pomořanská

Sňatkem s Eliškou Pomořanskou hodlal Karel IV. upevnit své směřování na sever. Jeho cílem se stalo především Braniborsko, kde vymřel rod Wittelsbachů. Proto si Karel vyhlédl nevěstu ze sousedního Pomořanska – šestnáctiletou Elišku, dceru pomořanského vévody Bogislava V. Eliška byla také vnučkou polského krále Kazimíra a zároveň legitimní dědička polského trůnu. Navíc byla příbuznou i uherského krále Ludvíka. Pro Karla IV. tedy představovala ideální manželku.

S Eliškou Pomořanskou prý Karel IV. prožil harmonické manželství, ze kterého vzešly tři děti – Anna, Zikmund a Jan. Eliška Pomořanská však měla velmi žárlit na Karlovu bývalou manželku Annu Svídnickou. Údajně odmítala jezdit na hrad Karlštejn, protože zde byly Anniny portréty. Kronikář Beneš Krabice z Weitmile ve svém díle Elišku Pomořanskou popsal jako krásnou, ale také velmi silnou ženu, která dokázala rukama lámat meče i podkovy či trhat brnění. Co je pravda a co kronikářova fantazie, to už se dnes jenom těžko dozvíme.