Pravda o sv. Václavovi a Boleslavovi: Skutečně se světec stal obětí bratrovraha?

Při pátrání po osobě knížete Václava, dnes známého jako svatého Václava, a jeho bratrovi Boleslavovi, je důležité si uvědomit, že jejich osudy se odehrávaly na počátku 10. století, tedy před více jak jedním tisícem let, v době kdy se u nás neexistují žádné podrobné a věrohodné písemné prameny a badatelé jsou tak odkázáni buď na zahraniční svědectví, popřípadě na písemné zmínky z mladšího období nebo legendy. Ale jak už to tak bývá, v legendách je jak pravda, tak i ledacos vymyšlené. Jsou to vlastně pohádky o životě reálných postav, kdy některé jejich skutečné činy jsou ještě více povzneseny, další domyšleny a některé dokonce i zatajeny. Přitom právě na takové legendy jsme v případě obou bratrů odkázáni především.

Kdo tedy byl kníže Václav? Podle legend a pověstí měl být Václav synem knížete Vratislava a jeho ženy Drahomíry, dcery knížete Havolanů. Narodit se měl snad někdy kolem roku 907. Václavovou babičkou byla Ludmila, která se také ujala jeho výchovy. Podle nejrůznějších zpráv se mu dostalo konkrétně na hradišti Budeč mimořádného vzdělání. Mimořádné ve smyslu, že měl být vzdělanější, než jiní panovníci v té době, kdy vzdělání nebylo pravidlem dobrého panovníka. V jeho zájmu tak byla především spolupráce s Říší a prosazování postupné christianizace českých zemí, které si však musíme představit v rozsahu rovnajícímu se téměř dnešním středním Čechám. 

Naopak mladší Boleslav se narodil nejspíše kolem roku 915. Podle nejrůznějších zpráv docházelo mezi bratry ke sporům. Patrně se nejednalo jen o otázku křesťanství, ale také politiky a směřování země.  Po smrti otce Vratislava se totiž právě Václav v roce 921 stává knížetem. Na vládě se s ním podílela jeho matka Drahomíra, která se však názorově rozcházela s babičkou bratrů, Ludmilou, která se o chlapce starala. Zdá se, že mezi oběma ženami a jejich stoupenci vznikl spor o vliv na Václava a moc v knížectví, roli hrála jistě i zahraniční politika. V tomto sporu došlo nakonec k vraždě Ludmily údajně právě na popud Drahomíry. Legendy v tomto směru líčí sv. Ludmilu jako zastánkyni křesťanství, zatímco Drahomíru jako pohanku. A tento spor jako by se zrcadlil i mezi bratry Václavem a Boleslavem.

Ať už legendám věříme, či ne, zůstává pravdou, že Václav byl nejspíše silně ovlivněnou vírou, svým vzděláním a babičkou Ludmilou. Byl to člověk zdrženlivý a umírněný, byť i on se za svůj život odhodlal k válečným akcím v okolí svého panství, například při útoku na hradiště Kouřim. Naopak Boleslav byl spíše mužem činu, válečníkem a více zastával politiku své matky a nejspíše i jejího okolí v podobě českých předáků.

Na západě mezitím sílí moc východofranské říše v čele s Jindřichem Ptáčníkem, který svůj zájem obrátil i do české kotliny, kde se mu podařilo si podmanit české knížectví v čele s knížetem Václavem. Podle písemných pramenů se tak kníže Václav dostává do poddanství východofranského krále, kterému musí odvádět daň. Jak tato daň přesně vypadala, není známo, verze o 120 volech a 500 hřivnách je až z mladších zpráv.

Tento způsob vlády a styl vyjednávání se nejspíše Boleslavovi nelíbil a podporován dalšími českými předáky se rozhodl ke změně a odporu. Nejspíše na podzim roku 935, dříve uváděno 929, byl Václav pozván na hradiště ve Staré Boleslavi, kde ho bratr hostil. Zda mělo k převratu cíleně dojít již zde, těžko říci. Též není možné jednoznačně tvrdit, že události z 28. září toho roku byly pečlivě plánovaným atentátem.

Starší historiografie o této události mluví jako o připravené lsti na sv. Václava, který zde během přátelského pobytu u svého bratra byl nad ránem při cestě do kostela na ranní mši přepaden družinou bratra Boleslava, který ho zde i chladnokrevně zavraždil. Dle novějších výzkumů se spíše zdá, že samotný atentát mohl být v roli českých velmožů, kterým se nelíbil Václavův způsob vlády a kteří podporovali na knížecí trůn mladšího Boleslava, který se tak v daném okamžiku bratrovy vraždy ocitl jen jako jeden z mnoha účinkujících. Jiní badatelé zastávají názor, že šlo jen o nešťastnou náhodu, kdy se bratři ráno po dlouhé noční veselici ještě omámeni alkoholem pohádali a porvali. Ve chvíli, kdy Boleslavova družina spatřila, že je jejich pán ohrožen, jali se mu pomoc a přitom došlo k zavraždění Václava.

Ať už byla pravda jakákoliv, pozdější legendy z tohoto aktu udělaly zákeřnou vraždu zbožného knížete. Na druhou stranu, Boleslav ať už z pocitu viny, či z promyšleného politického jednání, nechal později převést ostatky svého bratra do Prahy a právě on tím položil základy českého nebeského panteonu, kde stála jak babička Ludmila, tak bratr Václav. On sám si mezitím vysloužil cejch zákeřného bratrovraha. Byl to též právě Boleslav, který započal se silnou českou vládou, která byla v mnohém efektivnější, než Václavova. Ať už byl tedy sv. Václav jakýkoliv, za prvního opravdu schopného a silného panovníka je spíše možné považovat právě Boleslava.