Žena prvního československého premiéra? Ruska, na které by si dnes lidé smlsli

Karel Kramář, pozdější první československý ministerský předseda, se narodil dne 27. prosince roku 1860 ve Vysoké nad Jizerou do bohaté rodiny. Dostalo se mu kvalitního vzdělání – v Praze, Berlíně, Paříži a ve Vídni absolvoval studium práv, národního hospodářství a politických věd. Bylo jisté, že začne aktivně politicky působit. Ovládal také několik jazyků – ruštinu, francouzštinu, angličtinu a němčinu. Podnikl několik studijních a pracovních zahraničních cest a během jedné z nich poznal i svou budoucí manželku, Naděždu Nikolajevnu Abrikosovovou.

K osudovému setkání došlo v dubnu roku 1890, kdy Karel Kramář trávil několik měsíců v rámci své studijní cesty v Rusku. Tehdy třicetiletý Karel Kramář se poprvé setkal s o dva roky mladší Naděždou zřejmě v jednom z moskevských salónů, kde se tehdy střetávala místní smetánka. Naděžda prý Kramáře hned uchvátila svou krásou i svým intelektem – dalo by se bez nadsázky hovořit o lásce na první pohled. Také Naděždu nenechával Karel Kramář chladnou. Byla však tehdy již vdaná za bohatého majitele moskevských továren na cukrovinky, za Alexeje Alexejeviče Abrikosova, se kterým měla čtyři děti – tři dcery (Naděždu, Margaretu a Rufinu) a syna Lva. A tak zamilované dvojici nezbylo nic jiného, než svůj vztah držet v tajnosti, což se jí nějaký čas i dařilo.

Naděžda pocházela z bohaté a vlivné rodiny, stejně jako její manžel. Manželství prý vypadalo velmi šťastně, Alexej svou ženu miloval a vážil si jí. Ovšem jenom do doby, než se Naděžda zamilovala do jiného muže – do Karla Kramáře. Netrvalo dlouho a mezi Naděždou a Karlem vznikl milenecký vztah – dvojice se tajně scházela, psala si milostné dopisy. Navenek však manželství zámožné a vlivné ruské rodiny působilo stále šťastně a idylicky. Naděžda i Karel si dobře uvědomovali, že svůj vztah musí udržovat v tajnosti a že nemají naději na společnou budoucnost. To se však za deset let mělo změnit.

Naděždin manžel Alexej byl zřejmě velmi nevšímavý, když nezaznamenal žádné „jiskření“ mezi svou ženou a Karlem. Kramář totiž s rodinou trávil mnoho času v jejich sídle na Krymu i na cestách. Možná byl však Alexej jenom vůči svojí manželce velmi tolerantní. Pravdu se dnes už jenom těžko dozvíme.

Zhruba po roce vztahu začali již Naděžda a Karel přemýšlet o společné budoucnosti. Můžeme se o tom dočíst v dopisech, které si zamilovaná dvojice vyměňovala. Karel Kramář Naděždu v dopisech dokonce žádal, aby byla jenom jeho – tedy, aby od manžela odešla. A to se později stalo skutečností.

V únoru roku 1891 trpěla Naděžda zdravotními problémy. Tehdy jí právě Karel Kramář doporučil operaci na klinice ve Vídni, kde působil jeho přítel, profesor Albert. A právě tehdy se začalo manželství Naděždy a Alexeje pomalu hroutit. Po zdařilé operaci sice Naděžda svého muže doprovázela na cestě po jižní Evropě, kde však s Kramářem odtajnili svůj vztah. V roce 1893 Naděžda definitivně opustila svého manžela a odešla za svým milencem do Vídně.

Ve Vídni se Naděždin život od základu změnil. Kramář coby politicky aktivní člověk si nemohl dovolit veřejně udržovat vztah s vdanou cizinkou. To by ho mohlo stát politickou kariéru. A tak se dvojice musela opět tajně scházet. Naděžda nemohla ani bydlet v Kramářově bytě, a tak pobývala na hotelu. Ocitla se tak v nelehké situaci, kterou ještě ztěžoval fakt, že v Rusku byla nucena zanechat své děti (které už nikdy v životě nespatřila) a její rodina se k ní obrátila zády. Vztah Karla Kramáře s Naděždou odsuzovali nejen jeho kolegové, ale i jeho rodiče.

V této nelehké situaci se jevil jako řešení rozvod. Ovšem nebylo to tak jednoduché. V pravoslavné církvi mohlo dojít k rozvodu v tom případě, že člověk nějakým způsobem nedodržel manželský slib. Protože to však byla Naděžda, kdo se tohoto provinění dopustil, nesměla se už znovu vdát. A Kramář coby politik zase nemohl žít se svou ženou „na hromádce“ – to bylo společensky nepřijatelné. Vztah Karla Kramáře s vdanou Ruskou se stal veřejným tajemstvím a skandálem.

Zvrat přišel v roce 1898, kdy se zjistilo, že Naděždin manžel má také milenku a dokonce i několik nemanželských dětí. Tehdy Naděžda zažádala o rozvod a jako viníka označila Alexeje. Roku 1900 tak manželství oficiálně skončilo a Naděžda se mohla znovu vdát.

Svatba Karla Kramáře s Naděždou se konala ještě téhož roku, dne 17. září na Krymu. Manželé Kramářovi se stále velmi milovali, jejich vztah byl šťastný a harmonický. Bohužel však Naděžda už nemohla mít další děti. Dvojice si nechala vybudovat několik přepychových vil (např. Barbo na Krymu nebo známou Kramářovu vilu v Praze).

Roku 1918 se Karel Kramář stal prvním ministerským předsedou. Jeho manželka ho tehdy velmi podporovala. Ovšem tento post Kramář zastával pouze do léta roku 1919. Poté následoval jeho politický pád, což Naděždu velmi trápilo. Postavila se tehdy proti prezidentu Masarykovi.

Naděžda Kramářová se také věnovala charitě. Pomáhala zejména ruským emigrantům, kteří utíkali před bolševiky.

Naděžda Kramářová zemřela dne 3. prosince roku 1936. Její manžel Karel Kramář jí na onen svět následoval za půl roku. Milující manželé byli pohřbeni v pravoslavné kapli na Olšanech.