Pravomoci české hlavy státu? Masaryk nechtěl být jen ceremoniální figurka

Ze všech velkých mužů, kteří mají svůj podíl na vzniku Československa, byl Tomáš G. Masaryk bezpochyby největší autoritou. Jeho působení v zahraničním odboji zajistilo nové republice podporu vítězných mocností. I domácí odboj měl ale své výrazné osobnosti, například Karla Kramáře. Když byla republika oficiálně ustavena, stal se Masaryk prezidentem a Kramář ministerským předsedou. A oba se záhy střetli ve sporu o to, jakého má vlastně nová republika mít prezidenta.

Kramář prosazoval, aby byl prezident více méně ceremoniální figura. Jako představitel silné parlamentní strany chtěl, aby veškerou moc třímala v rukou vláda. A podle toho také v prosinci 1918 připravil prozatímní ústavu. Masaryk byl jeho návrhem pobouřen. Představoval si pravý opak - prezidentskou republiku amerického stylu.

Kramář mu v dopise jasně napsal, že takovým snahám bude bránit, seč mu síly stačí. Tvrdil také, že velké prezidentské pravomoci nejsou ani v zájmu samotného Masaryka. „Kdo u nás vstoupí trochu hlouběji do politického života, ten se tomu neubrání, že je poházen blátem a ztratí autoritu, které tolik potřebujeme“ psal mu Kramář.

Výsledkem byla nakonec víceméně kompromisní Ústava z roku 1920. Ta sice ČSR nepřeměnila na prezidentskou republiku, na druhou stranu z hlavy státu ale neudělala bezmocného kladeče věnců. Prezident mohl jmenovat premiéra a členy vlády a určovat počet ministrů. Mohl se účastnit zasedání vlády a dokonce mu i předsedat, i když nesměl o návrzích hlasovat. Mohl také vystupovat v parlamentu a vetovat zákony. K přehlasování jeho veta byla potřeba nadpoloviční většina hlasů v obou komorách, to znamená, jak v Senátu tak v Poslanecké sněmovně. Mohl též rozpustit Sněmovnu, ale ne během posledního půlroku svého mandátu.

I když se z výčtu ústavních pravomocí zdá, že prvorepublikový prezident byl spíše slabý, opak byl pravdou. Alespoň v případě Tomáše Masaryka. Masaryk byl již za svého života symbolem, postavou opředenou mýty a legendami, někým, kdo byl chován v posvátné úctě. A právě vahou svojí osobnosti si pro sebe TGM dokázal uzmout daleko větší vliv na chod republiky, než mu z Ústavy příslušel.