ROZHOVOR | Demokracii chápal jako systém založený na vzdělání, kritickém myšlení a osobní odpovědnosti. Historička zhodnotila dopis TGM

Skalová pro EuroZprávy.cz uvedla, že pravost rukopisu Jana Masaryka lze ověřit poměrně rychle „Například porovnáním rukopisu s již existujícími vzorky jeho psané podoby. Přesně tak postupovala historička Dagmar Hájková, která měla při otevření obálky k dispozici kopie Janových rukopisů, a mohla tedy na místě potvrdit vysokou míru shody,“ vysvětlila.

Připomněla, že spolehlivé určení vyžaduje delší proces. „Podrobnější paleografickou analýzu, zkoumání papíru, a především prověření provenience dokumentu. Přesto se již dnes dá říct, že o padělek se pravděpodobně nejedná a jde skutečně o zachycení slov, která TGM svěřil svému synovi, když se cítil že je na sklonku svého života,“ ujistila.

Historička rovněž upřesnila, jak je možné, že Dagmar Hájková zvládla na místě datovat dopis nikoliv do roku 1937, ale 1934- „Z hlediska datace k roku 1934 se opíráme o vnitřní obsah a souvislosti s Masarykovým zdravotním stavem. Právě tehdy, v souvislosti se zhoršujícím se zdravotním stavem, začal více bilancovat a formulovat své možná poslední myšlenky a úvahy. Navíc výroky o Německu a Hlinkovi dávají v kontextu léta 1934 větší smysl než v roce 1937, kdy už byla politická situace posunutá,“ shrnula Skalová.

„Pokud jsou tato Masarykova slova skutečně datována do roku 1934, je důležité připomenout, že v té době byl TGM stále prezidentem. Ve funkci setrval až do roku 1935, kdy abdikoval a jeho nástupcem se stal Edvard Beneš. Právě o něm, stejně jako o Masarykově dceři Alici, se uvažuje jako o možných svědcích při sepisování těchto slov,“ doplnila.

Skalová také potvrdila, že obsah dopisu dobře zapadá do Masarykovy osobnosti i prezidentského stylu. „Vidíme v něm mravní apel, důraz na vzdělání, bilancování i ostré hodnocení politických protivníků. To vše jsou rysy, které Masaryka provázely po celý život. Demokracii chápal jako systém založený na vzdělání, kritickém myšlení a osobní odpovědnosti, a proto se k těmto hodnotám neustále vracel,“ uvedla.

K tomu všemu sedí také forma jazyka. „Masaryk byl kosmopolitní státník, a navíc vysokoškolský profesor, který ovládal několik světových jazyků a angličtina pro něj byla přirozenou součástí každodenního života. Měl americkou manželku, dlouhodobě četl a psal anglicky. Přestože Masaryk publikoval a úředně jednal hlavně česky, v rodinném prostředí bylo mísení jazyků běžné a v emocionálně vypjatých chvílích, jako byla právě tato, se mohl uchylovat právě k angličtině,“ přiblížila historička.

Němcům chtěl zajistit základní práva

Skalová dále připomněla historický kontext, v jakém dopis vznikal, zejména německou menšinu v Československu. „Masaryk dlouhodobě vnímal Němce v Československu jako významnou, ale složitou menšinu. Od počátku bylo zřejmé, že jejich početní síla bude pro nový stát politicky citlivým tématem,“ nastínila.

„Podle sčítání lidu z roku 1921 žilo na území republiky přes 3,1 milionu Němců, zatímco Slováků jen kolem 2 milionů. To znamenalo, že Němců bylo skutečně více než Slováků, a pokud by se Češi a Slováci počítali odděleně, druhou nejpočetnější národnostní skupinou po Češích by byli právě Němci. Aby bylo možné republiku prezentovat jako stát, v němž tvoří většinu ‚státní národ‘, přišli Masaryk a jeho spolupracovníci s koncepcí ‚československého národa‘,“ shrnula historička.

Německé menšině ale byla zaručena základní jazyková a kulturní práva, za což se zasadil sám Masaryk. „V praxi však velká část německé společnosti vnímala republiku jako stát, který upřednostňoval české zájmy, a nikdy se plně nesmířila s rozpadem monarchie a vznikem Československa,“ podotkla Skalová.

Sudetoněmecká politika se pak radikalizovala roku 1933 po nástupu Adolfa Hitlera k moci. „Masaryk věděl, že je třeba rozlišovat mezi loajálními německými občany a těmi, kdo se stávají nástrojem nacistické expanze. V roce 1934 a ještě silněji v roce 1937 již bylo zřejmé, že Hitlerovo Německo představuje zásadní hrozbu nejen pro československou demokracii, ale pro celou evropskou bezpečnost,“ popsala.

Podle ní lze proto jeho výrok: „Dejte jim, co si zaslouží, ale ne více,“ chápat jako apel na spravedlivou, ale i pevnou politiku vůči německé menšině na území Československa. „Masaryk tím zdůrazňoval, že Němcům v Československu mají náležet jejich občanská práva, respekt k jejich kultuře a jazyku i možnost politické účasti v rámci demokratického systému, přičemž důsledně odmítal jakoukoli diskriminaci, která by mohla vést k jejich další radikalizaci,“ vysvětlila.

Masarykova frustrace Hlinkou

Dále Skalová rozebrala také fakt, že Masaryk měl v dopise označit slovenského politika Andreje Hlinku za „hlupáka“. „Masaryk měl Hlinku za politika, který místo snahy o konstruktivní začlenění Slovenska do československého státního rámce nahrával rozdělujícím tendencím a byl ochotný spolupracovat i s nedemokratickými či autoritářskými silami,“ naznačila historička.

„Pro Masaryka to byl důkaz krátkozrakosti, protože taková politika oslabovala vnitřní jednotu státu právě v době, kdy byla potřeba obranyschopnost a soudržnost. Označení ‚hlupák‘ tedy není jen osobní invektiva, ale spíše výraz frustrace z politiky, kterou Masaryk vnímal jako hazard s budoucností republiky,“ pokračovala.

Nelze ale říct, jestli Masaryk tušil slovenské spojení s hitlerovským Německem. „Nespokojenost určité části slovenské společnosti se společným státem je ale neoddiskutovatelná. Československo bylo vnímáno jako centralizovaný stát, v němž Češi fakticky dominují, což mnozí Slováci srovnávali s předchozí maďarskou nadvládou,“ zdůraznila.

„Pocit nenaplněných slibů autonomie, zakotvených už v Pittsburské dohodě z roku 1918, pak posiloval přesvědčení, že Slováci nejsou v republice rovnoprávnou součástí, ale spíše druhořadým partnerem,“ doplnila historička.

Na závěr uvedla, že někteří lidé sice očekávali nějaké nadčasové poselství, ale Masarykova slova je třeba chápat v kontextu jeho doby. „Přesto v nich lze nalézt i apel, který oslovuje i dnešní společnost, zvlášť v době, kdy se blíží volby do Poslanecké sněmovny,“ připustila.

Připomněla rovněž Masarykova slova: „Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat. Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché. Hádejte se a hádejte se s nimi.“ „V těchto větách se zrcadlí jeho přesvědčení, že demokracie vyžaduje kritické myšlení a otevřenou diskusi, což jsou hodnoty aktuální i dnes,“ uzavřela Skalová.