Hans Oster: Člen nacistické vojenské rozvědky, který plánoval svrhnout Hitlera

Ve 30. letech 20. století vyhrával Adolf Hitler jedno vítězství za druhým. Ať už se jednalo o remilitarizaci Porýní v roce 1936, anšlus Rakouska v roce 1938, Mnichovskou dohodu z roku 1938, na základě které bylo Německu postoupeno československé pohraničí nebo invazi do Polska v roce 1939, ve všem byl Hitler úspěšný.

Tento ohromující úspěch Hitlera přímo glorifikoval v očích milionů Němců. Brzy po vítězství v Polsku se němečtí generálové domnívali, že Hitler bude spokojen s nově nabytými územními zisky a pokusí se domluvit s mocnostmi tedy Francií a Británií. Hitler si nechal své nejvyšší velitele předvolat. Hodně z nich si myslelo, že führer nařídí demobilizaci. Jenomže je čekal šok. Hitler jim oznámil, že je rozhodnut začít vést ofenzívu proti Francii a Británii co možná nejdříve.

Německá opozice nacistického režimu

Někteří z německých armádních generálů jako Walther von Brauchits nebo Franz Halder, stejně tak někteří muži nižších postů ve vojenské zpravodajské službě, někteří civilisté nebo i politici, dlouhou dobu oponovali a stavěli se proti nacistickému režimu, který postupně ovládal Německo. Tito lidé byli rozhodnuti zosnovat spiknutí, jež mělo vést ke zničení nacistického režimu. Věřili, že nejlepším způsobem svrhnutí zrůdného režimu bude, nechat nacisty lehkovážně vstoupit do otevřené války s evropskými zeměmi.    

V roce 1938 byl Hitler ochoten riskovat válku s mocnostmi, když žádal připojení československého pohraničí k Říši a vyhrožoval invazí. Vzpurná protinacistická část německého lidu jen čekala na to, kdy se Hitler definitivně zblázní a invazi podnikne. Bohužel právě v té době Neville Chamberlain nastolil politiku appeasementu, díky které nacistické Německo získalo, co chtělo. Plán na svržení nacistů selhal.

Hned následujícího roku svitla odbojářům nová naděje. Německá invaze do Polska přinášela novou možnost, jak ukončit hrůzovládu v Německu. Ani tehdy však Hitler nebyl poražen.

Hans Oster

Potom svitla nová naděje. Jeden z nejvýše postavených německých armádních generálů věřil, že útok na západní Evropu (Francii, Británii, Holandsko a Belgii) povede k drtivé porážce jeho země. Plukovník Hans Oster z Abwehr (vojenské rozvědky a kontrarozvědky) začal shromažďovat německé generály souhlasící s revoltou proti nacistickému režimu.

Uvědomil si, že pokud dojde k válce se západními zeměmi, německé vojsko bude v zóně boje a nebude tak moci být využito v případě státního převratu. Také věřil, že pokud se bude německá invaze na západ setkávat s neúspěchem, čemuž věřil, bude volat německý lid po puči, což povede ke svržení nacistů.

Po převratu plánoval, že nově ustanovená německá vláda zahájí jednání s „nepřátelskými“ zeměmi a katastrofický válečný scénář bude zažehnán. Osterovým záměrem tedy bylo naplánovat invazi nacistického vojska na západ a po jejím neúspěchu vyvolat státní převrat přímo v Německu.

Oster nenáviděl nacistický režim dlouhou dobu. On sám se k armádě připojil v roce 1917. Stejně jako mnoho dalších Němců, byl i on naprosto zdrcen porážkou Německého císařství v roce 1918. Výsledek války i on považoval za nespravedlivý. Nově vytvořenou Výmarskou republiku nevnímal příliš optimisticky. Považoval jí za slabou, nicméně zdrcen výsledkem první světové války se rozhodl být k nově vzniklé republice loajální.

Opět se stal členem armády a nacistický režim nejprve uvítal. Připadalo mu dobré, že nacisté chtějí opět oživit slávu zaniklého Německého císařství, povznést německý lid opět na výsluní a zajistit Německu důstojné postavení.

V roce 1933 přijal práci v Abwehr. Proti nacistům se poprvé obrátil v roce 1934, když jednotky SS zavraždily jeho dobrého přítele generála Ferdinanda von Bredowa během Noci dlouhých nožů. V Abwehr se postupně shromažďovalo nanejvýš 50aktivních odpůrců nacismu, kteří hodlali zničit Hitlerův režim za každou cenu.

Hanz Oster společně se zhruba 50 dalšími členy Abwehr se pokoušel Hitlera marně svrhnout až do roku 1944. Když gestapo objevilo tajné záznamy spiklenců, byl Oster zajat. Začátkem února 1945 byl umístěn do koncentračního tábora Flossenbürgu u Norimberka. V dubnu 1945 zde umřel.