Jak by vypadal svět, kdyby první světovou válku vyhrálo Německo?

První světová válka jako taková vznikla v důsledku rozpadu systému takzvaného koncertu velmocí, který spočíval v multipolárním uspořádání Evropy, během něhož se s výjimkou Krymské války a Prusko-francouzské války téměř neválčilo. Mocenskou rovnováhu však narušilo nejen Sjednocení Německa a Itálie, nýbrž i napětí na Balkánském poloostrově. Ostatně tím, co rozpoutalo světový válečný konflikt, byl atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu, který spáchali srbští nacionalisté vedení Danilem Ilićem. 

Pokud jde o šance Dohody a Ústředních mocností na vítězství, tak ty byly v celém průběhu války téměř stejně pravděpodobné. Kdyby už v samotném začátku v roce 1914 zahájily německé síly útok na Paříž, mohlo by se jim podařit přimět Francii k příměří. Británie by byla oslabená a Německo by mohlo zosnovat plány na dobytí vlastními problémy vyčerpaného carského Ruska. Ostatně takové byly i prvotní plány.

Když se 1. světová válka pomalu a jistě chýlila ke konci, mohli Němci využít ještě další triumf, jímž by se jim stalo uzavření východní fronty útokem na občanskou válkou a revolucí zmítané Rusko. Problém ale spočíval v tom, že vyčerpané bylo i samotné Německo a jeho armáda. Na úspěšné východní tažení se nemohlo připravit dřív, než do Evropy dorazily americké posily. Jako mnohem spolehlivější recept na vítězství se tedy jeví bleskový útok na Francii.

Tak jako tak lze konstatovat, že aby Německo zvítězilo, musela by být Francie donucená ke kapitulaci. Poražené Rusko a Francie a následné obavy o ztrátu zámořských kolonií by pak následně mohly přimět i Londýn k mírové smlouvě. Mnohem tvrdším oříškem pro Německo by byly snahy získat spojence v USA. V případě vítězství Ústředních mocností by vznikl takzvaný Versailles obráceně. Lze spekulovat, že kdyby Německo nebylo poníženo, nacismus by neměl šanci. Samozřejmě si můžeme klást otázku, jak by prohra zamávala s Francii a Británií, kde by taktéž mohl vyrůst Hitler. Možná, že 2. světová válka byla prostě nevyhnutelná, a je jedno, zda by jí rozpoutaly nacionalistické tendence v Německu, či ve Francii a Británii.

Jestli lze něco spolehlivě konstatovat, tak je to fakt, že by v případě německého vítězství nezaniklo Rakousko-Uhersko. České a slovenské země by zůstaly integrální součástí Habsburské monarchie. Sice by další tlaky na federalizaci a koncept austroslavismu, který v 19. století prosazoval T. G. Masaryk, mohli vést k postupnému osamostatňování s následnou nezávislostí, ale 100. výročí vzniku Československa bychom 28. října rozhodně neslavili.

Populární teorie historiků, že by vítězství Ústředních mocností zamezilo vzniku Třetí říše, se skutečně neliší od pravdy. Adolfa Hitlera dostala k moci nejen nespokojenost Němců s Versaillským systémem, ale i hospodářská krize. Hyperinflace, chudoba i pocit ponížení jsou tím nejlepším zárodkem pro vznik národního socialismu. Taktéž je zapotřebí zmínit příčiny německého antisemitismu. Ty spočívaly v šířících se konspiračních teoriích o zrádcích ve vlastních řadách. Tuto nálepku si vysloužili převážně Židé. Ostatně i v dnešní době jsou populární teze, že celý svět ovládají bohatí židovští filantropové. Mezi nejvíce nenáviděné osoby patří například George Soros, proti němuž brojí snad všichni extremisté a nacionalisté.

Nyní se však musíme vrátit k tomu, co už bylo zmíněno, a to možné riziko Hitlera v Elysejském paláci, nebo v Downing Street. Velkou náchylnost k antisemitismu lze vypozorovat například ve Francii, která si během 19. století prošla řadou skandálů - viz Dreyfusova aféra. Británie, která si vždy udržovala větší smysl pro stabilitu, také nepatřila mezi oblíbence světové politiky. Zato Německo mělo pověst doslova liberální evropské mocnosti. Pokud i tam našel antisemitismus uplatnění, proč ne ve Francii?

Tvrzení, že by celá krvavá historie 20. století byla nevyhnutelná, a že by porážka Dohody znamenala pouze obrácený vývoj, není tím pádem daleko od pravdy. V ponížené Británii a Francii, která už tak dost nenáviděla Německo za porážku v Prusko-francouzské válce, by se hledal vnitřní nepřítel. Možná by se v Británii vyostřilo napětí mezi jednotlivými zeměmi. Vyhlazovanými by se místo Židů stali třeba Irové a Skoti. Teorie, že bychom se bez Hitlera stali svědky lepšího světa, tím pádem nemusí být pravdivá.