Pohlavní choroby a neuvěřitelné neurózy. První světová válka přinesla řadu nových nemocí

Samozřejmě, že obrovské ztráty na životech přineslo na bojiště masivní využití moderních zbraní. Kulomety, tanky anebo užití válečného plynu dokázalo zabíjet po stovkách. Mnohem zákeřnější byly však nemoci, které se v děsivých podmínkách začaly šířit. Není divu, že se v zákopech šířil svrab a těla vojáků byla doslovným rejdištěm parazitů. Vši žijící s vojáky přenášely několik specifických nemocí. Například onemocnění ledvin tzv. zákopovou nefritidu. Ještě problematičtější byla nemoc zvaná zákopová noha. Vojáci se mnohdy nemohli vyhnout dlouhému stáni ve vodě. Následkem byla řada amputací způsobená tímto onemocněním.

Nemoci lásky

Dějiny medicíny v podstatě neznají období takovéhoto výskytu zmíněných nemocí. Naopak pro všechny válečné konflikty je typická plejáda pohlavních chorob. Známé jsou potíže, které rozšíření pohlavních chorob způsobovalo německé armádě. Nejdříve mezi německými vojáky převládalo nadšení, jelikož prostí rekruti mezi sebou šířili zvěsti o Paříži jako městě nevázané volné lásky. Do hlavního města Francie však fronta nikdy nedošla, a tak největším rájem prostituce pro vojáky se stal Brusel. Z počátků se vojáci na válku těšili. Jednak kvůli přístupu k prostitutkám a jednak proto, že se domnívali, že válka bude trvat jen pár týdnů. Prostitutek se sice rekruti na rozdíl od krátkého válečného dobrodružství dočkali, ale zdaleka se nejednalo o takovou idylku, jak se domnívali.

Válka trvala roky a pohlavní choroby se začaly rychle šířit. Nemocní vojáci však nebyli bojeschopní. Na druhou stranu se zákazem návštěvy hampejzů by klesla morálka v armádě k bodu mrazu. Generalita tak musela jít na celou věc sofistikovaně, zavedla povinné lékařské prohlídky pro všechny prostitutky. Zdravé mohly provozovat řemeslo veselé dál, nakažené musely do speciální léčby. Ve válečných dobách byly všechny nemocnice přeplněné raněnými vojáky stovky kilometru od fronty. Prostitutky tak musely do speciálních léčebných zařízení. V praxi se však mnohem více jednalo o vězeňská zařízení, v nichž panovaly tvrdé podmínky, kde ani tělesné tresty nebyly vzácností. Bohužel nemáme dnes k dispozici zprávy o tom, jestli přijatá opatření fungovala. Nezdá se však, že by si němečtí vojác dovezli z fronty méně pohlavních onemocnění než jiní.

Děsivé psychiatrické nemoci, na které dnes již nenarazíte

Unikátním důsledkem bojů 1. světové války jsou i neurózy, které si vojáci z fronty přivezli. Jak už bylo naznačeno, většina vojáků byla naverbována z venkova, kde žili v klidném prostředí a výdobytky techniky byli takřka nepoznamenaní. Mnozí viděli stroje na spalovací motor vůbec poprvé až na frontě. Všudypřítomný hluk vybuchujících granátu, dělostřelby a střelných zbraní ve spojení s neustálým ohrožením života měl za následek nové psychiatrické diagnózy, které se například po 2. světové válce již neobjevily.

Typické byly záchvaty třasu, které vojáky neopustily ani s ukončením válečných operací. Znemožňovaly jim zapojení do normálního života (mnozí zaměstnavatele tzv. neurotiky nezaměstnávali) a tak s tímto „zmrzačením“ dožívali v bídě do konce života. Výzkumem těchto psychosomatických poruch se zabýval i Sigmund Freud, který se zasadil o ustálení odborného názoru, že příčinou bylo prožité psychické trauma nikoliv biologické poškození organizmu postižených veteránů.