Nemoci a zranění Karla IV.? Podstoupil krutou operaci, pak se stalo něco podivného

Karel IV. byl vysoký muž atletické postavy. Podle zkoumání jeho kosterních pozůstatků měřil 173 centimetrů a za svůj život utrpěl celou řadu zranění, z nichž některá byla velmi vážná. Nejvíce si jich panovník odnesl z turnajů, kterých se s oblibou účastnil. Při jednom z nich byl zraněn tak vážně, že málem zemřel. Díky své dobré kondici, výbornému zdravotnímu stavu a špičkové péči tehdejších lékařů císař přežil, ale musel se potýkat s celoživotními následky.

Osudový turnaj se konal v roce 1350 v Itálii. Karel IV. se ho prý zúčastnil tajně – nechal se zapsat pod falešným jménem i erbem. To mělo svůj důvod. Jeho účast při rytířských kláních totiž kritizoval sám papež.

V turnaji byl Karel IV. vážně zraněn. Soupeř ho zasáhl do hlavy dřevcem, těžká přilba mu zasáhla krční páteř, spadl z koně. Zůstal bezvládně ležet a nemohl pohnout končetinami. Silný náraz způsobil poranění krční páteře a dolní čelisti, kterou mu přilba vylomila. Otok jazyka a ústní dutiny ho pak přímo ohrožoval na životě, protože znemožnil dýchání. Mnoho mužů ve středověku tomuto zranění podlehlo, Karel IV. měl však štěstí.

Podle názoru profesora Emanuela Vlčka a docenta Jiřího Ramby, kteří podrobili zkoumání kosterní pozůstatky, Karel IV. přežil díky tomu, že hned na místě lékař provedl na danou dobu velice kvalitní chirurgickou práci. Tento zákrok však musel být nesmírně bolestivý! Italští lékaři nejprve císaři narovnali páteř, a to silným tahem za vlasy. O této proceduře se zmiňuje florentský kronikář Villani – ten píše, že lékaři zraněnému vytrhali vlasy z hlavy. Následně bylo potřeba vysunout ulomenou a zaraženou spodní čelist, a uvolnit tak dýchací cesty. Zlomenina se následně zpevnila stříbrným či zlatým drátkem nebo hedvábnými vlákny. Čelist se velmi dobře zahojila, což potvrdil ve své zprávě docent Ramba.

Při zmíněných chirurgických zákrocích císař musel nepochybně trpět velkými bolestmi. Ty mohly být v dané době mírněny pomocí tzv. uspávací houby. Jednalo se o prostředek známý od konce 10. století. Houba nasáklá opiem, mandragorou a bolehlavem sloužila k omámení zraněných. Italští lékaři v roce 1350 tuto houbu zřejmě znali a používali.

Karel IV. přežil, nemohl však stále hýbat končetinami. Po několika dnech, kdy již nebyl v přímém ohrožení života, byl převezen do Čech. Naštěstí se brzy ukázalo, že ochrnutí bylo pouze dočasné a panovník se začal pomalu hýbat. Také se poměrně rychle vrátil do koňského sedla, což mu pomohlo v dalším zotavování. Jízda na koni mu byla totiž velice prospěšnou formou rehabilitace.

Úraz z roku 1350 se na Karlovi však již nenávratně podepsal. Obličej měl plný jizev, které spolu s křivou čelistí zakrýval plnovousem. Navíc měl již trvale zakřivenou páteř a hlavu nakloněnou na levou stranu, a nemohl s ní otáčet.

K těmto zdravotním problémům se později přidala navíc dna – choroba typická pro vyšší společenskou třídu. Kvůli nesnesitelným bolestem se císař mnohdy nemohl ani postavit na nohy. Na podzim roku 1378 utrpěl Karel IV. další zranění, které se mu nakonec stalo osudným. Tehdy si zlomil krček stehenní kosti. Zlomenina se podle profesora Vlčka nikdy nezhojila.

Tento úraz připoutal stárnoucího vladaře na lůžko, kde opět v bolestech trpěl. Tehdejší medicína mu nedokázala pomoci. Zesláblý Karel IV. navíc ještě onemocněl, objevila se horečka a zimnice. Dne 29. listopadu 1378 český král a římský císař zemřel. Dlouho se spekulovalo o tom, že byl otráven. To však moderní věda vyloučila.