Tajemství vánočky: Proč se peče a kde se vzala?

Vánočka se řadí mezi to nejstarší české vánoční obřadní pečivo. Poprvé se o ní zmínil zřejmě benediktinský mnich Jan z Holešova, který žil v době vlády krále Václava IV. Někdy kolem roku 1400 napsal dílo s názvem Pojednání o Štědrém večeru, kde se mimo jiné zmínil o zvyku pečení vánoček. Tyto nejstarší vánočky se však těm dnešním nepodobaly, připomínaly spíše chléb. O prvních pletených vánočkách se dochovaly první písemné zprávy z 16. století. Tehdy je pekli výhradně mistři pekaři. Teprve v 18. století začalo pečení vánoček pronikat do jednotlivých domácností.

V období středověku představovala vánočka jakési luxusní pečivo, které bylo dostupné pouze nejvyšším společenských vrstvám. Pekaři často darovali vánočku panovníkovi nebo nějakému šlechtici jako projev úcty a uznání.

Když vánočku v 18. století začala péct každá hospodyně sama, držela se zpravidla rodinného receptu. Ten se většinou regionálně trochu lišil. S pečením vánočky se pojilo několik lidových tradic a pověr. Hospodyně třeba nesměla při zadělávání těsta promluvit, aby těsto dobře vykynulo. Ze stejného důvodu měla žena v některých krajích při kynutí těsta skákat do výšky. V mnohých domácnostech se do těsta přidávala mince. Kdo ji pak dostal ve svém kousku vánočky, ten měl mít na další rok zajištěno zdraví a bohatství. Vánočka při pečení nesměla prasknout – to by pro domácnost znamenalo něco špatného v příštím roce.

Vánočka se tradičně rozkrajovala a servírovala při štědrovečerní večeři. Každý člen rodiny musel dostat kousek, dávána však byla také dobytku a domácím zvířatům. Krávy pak měly dávat dobré mléko a slepice snášet hodně vajec. V některých krajích házel hospodář kus vánočky do studny – to aby příští rok nevyschla.

V minulosti byly vánočky velmi oblíbeným vánočním dárkem. Lidé si je dávali mezi sebou, jako projev úcty je darovali pekaři králům a šlechticům. Šlechta zase vánočkami obdarovávala chudé. Čeledíni a děvečky také dostávali toto pečivo.

A proč se vánočka vlastně peče? Zřejmě má toto obřadní pečivo symbolizovat narození Ježíše Krista. Tvar vánočky se prý podobá malému Ježíškovi. Zprávu o tom bychom našli třeba v časopise Blahověst, hlasy katolické z roku 1869, kde se píše:

Vánočky představují děťátko (rozinky očička v hlavičce, pruhy povijadlo a plénky) – to, co v Betlémě se narodilo – Ježíška malého, a uvádějí nám na paměť slova andělská, pastýřům řečená: „Nebojtež se, neb aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu; neboť narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toť vám znamením: Naleznete nemluvňátko plenkami obvinuté a položené v jeslech.“

O vánočce coby symbolu malého Ježíška se v roce 1910 zmínil také folklorista Karel Procházka.

V pramenech a literatuře se také píše, že vánočka by měla být upletena z devíti pramenů. Základem pak jsou čtyř prameny symbolizující čtyři živly – oheň, vodu, vzduch a zemi. Na nich jsou spleteny prameny tři, které mají být symbolem pro rozum, cit a vůli. Dva prameny na vrchu vánočky pak znamenají vědění a lásku, tedy to, co je nejvýše i v životě člověka.