Jak se balzamuje Lenin? Došlo i k pokusu o "posmrtný atentát"

Vladimir Iljič Lenin zemřel po dobrodružném životě, který z velké části strávil v německém exilu. Z něho byl „vypuštěn“ jako diverzní prostředek na carské Rusko v době první světové války, aby zkomplikoval život ruskému carovi. To se mu povedlo lépe, než kdokoli čekal. Socialistická revoluce svrhla nejenom carský režim, ale velmi rychle se rozšířila po celé Evropě, včetně Německa. 

Poslední roky života ovšem Lenina trápilo špatné duševní i fyzické zdraví. Podle všeho největším problémem byla syfilida v pokročilém stádiu. Roku 1922 ho navíc ranila první mozková mrtvice, po ní ale ještě zvládl zastávat vedoucí úlohu ve straně. Patrně tušil, že dlouho na světě už nepobude, a tak sepsal na počátku roku 1923 jakousi politickou závěť ve které varoval před Stalinem. Jak známo, mnozí soudruzi si toto varování nevzali příliš k srdci. Poté, co ho ranila druhá mrtvice už byl celkově indisponovaný. Hlavně přišel o řeč, a to byl jeho politický konec. Smrt ale už nebyla daleko, 21. ledna 1924 totiž Lenin zemřel.

Představitelé sovětského režimu se po jeho smrti shodli na máločem, ale zajedno byli v tom, že tělo otce komunismu se musí zachovat. Vydali proto příkaz k jeho nabalzamování, kterým byl pověřen patolog Alexej Ivanovič Abrikos. Otázkou zůstává, kdy přesně k nabalzamovaní došlo a jak dobře bylo provedeno, protože v současné době už Leninova mumie není v úplně dobré kondici. Jejímu stavu neprospělo, že se několikrát přemisťovala, a to ne za zrovna ideálních podmínek. Na pár dní se „ztratila“ během přestavby sarkofágu v roce 1929.

Před nacistickým vojskem byl Lenin roku 1941 pro jistotu převezen až do Ťumeně na Sibiři. Aby toho nebylo málo, na tento symbol komunismu došlo k opakovanému pokusu o "posmrtný" atentát. Na Leninovu mumii se tak střílelo, byla polita inkoustem, padaly na ni kameny i kladivo. Dokonce proběhly dva pumové útoky. Pro jistotu byl proto sarkofág opatřen neprůstřelným sklem.

Ani údržba unikátní balzamovací metody není bezproblémová. Ročně přijde ruský na stát na 13 milionu rublů, což nejsou zrovna zanedbatelné peníze. Nedávno navíc musela mumie projít dokonce celkovou „omlazovací“ kůrou, aby se zabránilo jejímu dalšímu rozpadu. Vzbuzuje to trochu pochybnosti o oficiálních prohlášení, které tvrdí, že je Leninovo tělo v dobrém stavu. Podle nich totiž v roce 1923 neproběhla klasická mumifikace, ale tělo bylo naloženo do specifického roztoku, ve kterém se musí mumie pravidelně každých deset let balzamovat. Ta poslední omlazovací kůra proběhla těsně před výročím velké socialistické revoluce a zabrala přes dva měsíce.

Celý proces „revitalizace mumie“ provázely četné debaty o tom, jestli je vůbec správné a užitečné Leninovo tělo veřejně vystavovat v mauzoleu. Poměrně velké kontroverze vzbudil tehdejší ministr kultury Vladimir Medinski, který prohlásil, že Lenina je v mauzoleu jen 10 %. Podle průzkumů veřejného mínění by byla většina Rusů proto, aby byl Lenin normálně pohřbeno do země, tak jak si přál sám Lenin. Proti ne úplně důstojnému způsobu pochování se ozvala i ruská pravoslavná církev, které se nelíbí, že mrtvé lidské tělo slouží jako lákadlo na turisty. A mumie tak opravdu funguje, Leninovo mauzoleum ročně přivítá kolem milionu návštěvníků.

Ovšem volání po Leninově pochování rozhodně neznamená úbytek popularity, ta naopak podle průzkumů v posledních letech roste. V roce 2017 Leninovo působení hodnotilo pozitivně 56 % dotázaných. Možná proto mumie stále funguje jako turistická atrakce přímo na Rudém náměstí v centru hlavního ruského města.