Spartakiády začaly před 70 lety. Komunistům sloužily k propagandě i manipulaci

Původ spartakiád, tedy veřejných hromadných tělocvičných představení za časů komunistického režimu, lze hledat někdy v polovině 19. století. Tehdy veřejně předváděly cvičení organizované skupiny, například německých Turnerů, přičemž demonstrovaly nejenom svou fyzickou zdatnost, ale rovněž disciplínu a mnohdy i národnostní příslušnost. Na turnérská synchronizovaná cvičení jistým způsobem navázaly sokolské slety. A na ně pak spartakiády. Ta první se uskutečnila přesně před 70 lety, v červnu roku 1955. Následně se konaly každých pět let, kromě roku 1970.

Zatímco turnfesty a sokolské slety probíhaly pod hlavičkou nějakého hnutí či spolku, spartakiády pořádala přímo vládnoucí komunistická strana, což se promítlo do podoby i účelu těchto masových akcí. Hlavním cílem organizovaných cvičení tisíců lidí na sportovním stadionu na pražském Strahově (kam se vešlo najednou až 29 tisíc cvičenců) bylo zformovat poslušného občana socialistického státu, a to již od útlého dětství. Toho jsou důkazem kupříkladu názvy doprovodných skladeb k jednotlivým sestavám: Buď připraven k práci a obraně vlasti (cvičení pro chlapce ve věku 12 až 14 let) nebo Po boku pracujícího lidu střežíme cestu vpřed (cvičení vojáků). Dále o tom svědčí oficiální didaktické pokyny pro cvičence, které byly distribuovány jednotlivým vystupujícím skupinám.

Sportovní akce stály neskutečné peníze. Organizace jedné spartakiády si nezřídka vyžádala náklady ve stovkách milionů korun! Režim do nich ovšem záměrně investoval s tím předpokladem, že se mu to vyplatí: že mu masová sportovní akce výborně poslouží k propagandě a formování ideálního občana socialistické země. To se ale zmýlil. Cvičenci sice slepě opakovali požadované pohyby i sestavy, jejich smýšlení už ale nebylo tak snadné zmanipulovat. A tak se v souvislosti se spartakiádami objevovaly ve společnosti i nejrůznější formy odporu – ať už se jednalo o strhávání plakátů, bojkotování příprav cvičenci i brigádníky či provokace. I na to byl ovšem totalitní režim připraven a v časech konání spartakiád posílil činnost bezpečnostních složek. To ale nezabránilo jednomu z nejsilnějších projevů odporu za všech totalit – humoru. A tak si mnozí dělali ze spartakiády legraci, vytvářeli o ní vtipy nebo připravovali recesistické pohybové sestavy, jako bylo cvičení s lahvemi od piva namísto kuželů nebo cvičení mužů v ženských úborech.

Nutno zmínit, že odpor nepatřil k častým průvodním jevům spartakiád. Veřejnost tuto akci spíše tolerovala a vnímala ji jako jakési zpestření jinak všedního života za socialismu. Navíc spartakiády vždy provázela řada přidružených kulturních programů a dokonce také velké množství jinak běžně nedostupných potravin. Člověk za socialismu se mohl takřka spolehnout na to, že během spartakiády bude k dostání exotické ovoce nebo „luxusní“ uzeniny, jako byl „pravý uherský salám“ nebo „italský salám“. Kromě vzácných pochoutek si lidé během spartakiády „vychutnávali“ i krásy hlavního města Prahy, kam jezdili nejenom cvičenci na Strahovský stadion. V Praze využívali kulturního vyžití a také ve velkém nakupovali. 

Zdá se tedy, že komunistům tak úplně nevyšel plán pomocí spartakiády ovládat masy a vytvořit disciplinovanou socialistickou společnost. Většina veřejnosti si na této akci zkrátka našla jiné „radosti“, než masovou propagandu, což prokazatelně nesli těžce nejenom organizátoři spartakiád, ale i představitelé komunistické strany.