Hitler mohl druhou světovou vyhrát. Udělal chyby, které nás zachránily před nacismem

Invaze do SSSR v roce 1941 byla obrovskou chybou. Hitler poslal 4.5 milionu vojáků do nehostinných ruských pustin v momentě, kdy byl jeho nejzahořklejší nepřítel, Spojené království, na okraji absolutního zlomení.

Kdyby Hitler definitivně zatlačil na Brity, tak by je absolutně smetl a s Ruskem by se mohl vyrovnat příští rok. Místo toho utrpěl velké ztráty, nic nezískal, udělal si nového nepřítele a navíc dal Spojenému království šanci se trochu vzpamatovat. Toto rozhodnutí stálo Němce mnohé.

Jednou z největších chyb nacistů se ukázalo i vyhlášení války Spojeným státům. Američané byli velmi opatrní se vstupem do války a je velká šance, že kdyby jim Německo oficiálně válku nevyhlásilo, nikdy by do ní nevstoupili.

A i kdyby ano, bez pochyby by k tomu došlo později a Němci by si koupili dostatek času na přípravu konfrontace s USA. Pozdější konflikt by se tak vyvíjel úplně jinak.

Systematické státem sponzorované vraždění milionů Židů nacistům v konečném důsledku velmi uškodilo. Nehumánní chování sloužilo jako snadné pojítko aliance proti nim, naopak mnoho potencionálních spojenců by s něčím takovým nechtělo mít nic společného.

Hitler na vyhlazování navíc vyplýtval enormní množství lidských i materiálních zdrojů. Pokud by se tomu vyhnul, pro Spojence by bylo mnohem těžší dát dohromady tak masivní vojenskou odpověď, která nakonec vedla k pádu Třetí říše.

Útok na Sovětský svaz byl velkou chybou sám o sobě, ale pokud už musel být uskutečněn, lepší koordinace mohla dát nacistům větší šance na úspěch. Hlavním důvodem úspěchu sovětské protiofenzívy bylo to, že se k Němcům stáhly velmi dobře trénované a připravené sbory ze Sibiře.

Kdyby zároveň zaútočilo Japonsko a přinutilo SSSR bojovat na dvou frontách, sověti by pravděpodobně vůbec neměli šanci. Zbytek války by se pak vyvíjel úplně jinak.

Sám Vůdce způsobil nacistickým armádám větší škody, než společná snaha všech jejich protivníků. Nebral ohledy na žádné jiné názory než ty své, často odstavil své generály a prostě se ujal každodenního řízení operací, o kterých nic nevěděl. 

Ze svých komnat v Německu vydával příkazy na základě informací, které už na frontě byly dávno zastaralé. Tím způsobil smrt milionů svých vojáků. Hitlerovy zásluhy na vytvoření režimu a strhnutí mas není možné zpochybnit. Kdyby si poté však hodil nohy na stůl a občas pronesl motivační projev, jeho armáda by vyhrála válku sama a velmi rychle.

Německá letecká kampaň nad Británií byla extrémně úspěšná. Původně se zaměřovala čistě na vojenské a průmyslové cíle. Britská RAF byla sražená na kolena a stačilo u strategie ještě chvíli vydržet, aby byla vyřazena úplně.

Jenže poté přišel útok na Berlín a Hitler ztratil nervy. Nařídil přesunout veškeré bombardování na britská města, zejména Londýn. Tím sice zasel strach do srdcí obyvatelstva, jenže zároveň poskytl čas RAF. Ta měla šanci opravit svá letiště a vrátit se do boje v plné síle.

V květnu 1940 pronásledovali Němci 350 000 britských vojáků u Dunkirku. Rychlé tankové divize již měli nepřítele téměř dokonale obklíčeného a Luftwaffe mělo strategickou kontrolu nad celým vzdušným prostorem.

V nejkritičtějším okamžiku přikázal Hitler zastavit tanky. Spojenecké jednotky měla zajmout pěchota. Britské vedení tohoto nesmyslu dokonale využilo a mobilizovalo lodě, jachty, rybáře, čluny, prostě všechno, co plave. 

Němci nakonec pochytali pouhou osminu pronásledovaných vojáků. Kdyby přitom vykonali původní plán, zachytili by pravděpodobně téměř všechny a je velká šance, že Britové by následovali francouzský příklad a prostě se vzdali.

Hitler věřil, že když v květnu 1941 napadne SSSR, ještě před zimou hravě obsadí Moskvu. Někteří historici se shodují, že kdyby nechali Němci Řecko být, celý plán by dost možná vyšel.

Italští spojenci utrpěli v Řecku ponižující porážku a Německo se rozhodlo jim vypomoci. Zajížďka přes Řecko zdržela invazi do SSSR o zhruba šest týdnů a podle mnohých je to přesně ten čas, který mu poté před Moskvou výrazně chyběl.

Válka na dvou frontách hrála kritickou roli v porážce nacismu. Jednoduchá nedočkavost tak Němce stála vítězství. Kdyby počkali, než se Británie vzdá, a až poté otevřeli druhou frontu, triumf by je pravděpodobně neminul.

Spojené státy by přišly o výchozí pozici pro své akce v Evropě. Německo by zase nemělo jediný důvod dělit své zdroje. 

Nedočkavost se vázala už k minulé podmínce, ale hraje velkou roli v celém nacistickém snažení. Kromě Hitlerova nesmyslného vojenského vedení je druhým největším důvodem k prohře nepřipravenost.

Nacistický režim zahájil globální vojenskou kampaň jen o chvíli dříve, než na ní byl plně připraven. Nedostatečné námořní síly i další problémy by vyřešilo trochu trpělivosti.

Dohody z Versailles Němcům zakazovaly větší vojenskou sílu, jenže v době před druhou světovou válkou už si Hitler dělal vlastně co chtěl a nikdo se moc nesnažil mu bránit. Kdyby další pár let shromažďoval síly, pravděpodobně by se nenašla mezinárodní síla, která by se mu postavila.