Romantika, či dřina? Na českých památkách chybí průvodci

Turistická sezona na mnoha českých památkách začne na přelomu března a dubna. Některé památky mají dokonce otevřeno celoročně, tedy i v zimních měsících. Tehdy průvodcovské služby zastávají zpravidla stálí zaměstnanci, zatímco na hlavní část sezony, především letní měsíce, potřebují jednotlivé památky posílit své řady průvodců o brigádníky. Jejich zájem však rok od roku ubývá.

Například Národní památkový ústav postrádá sezonní pracovníky na pozici průvodce na téměř všech větších objektech, jako je Karlštejn či Konopiště. Zájemce ale též hledá pro menší objekty jako je hrad Litice nad Orlicí, zámek Veltrusy či Stekník. Podle kastelánů by však i nižší stavy průvodců neměly letošní sezonu nijak výrazně ovlivnit. 

Především v poslední době tomuto faktu napomáhá velká nabídka nejen letních, ale i celoročních brigád a mnohdy lepší platové ohodnocení. V rámci NPÚ činí hodinový výdělek průměrně 105 korun. Možných překážek je však mnohem více. Je to především sezónnost dané práce, kterou není možné dělat celoročně, ale především během letních měsíců června, července a srpna, popřípadě o víkendech. Pracovní směny se navíc nastavují na dlouhou dobu dopředu.

Pracovní doba je během hlavní turistické sezóny osmihodinová, většinou od 9/10 do 17/18 hodin, ovšem není to pravidlem. Skutečná pracovní doba se na některých objektech flexibilně přizpůsobuje potřebám objektu a v případě nízké návštěvnosti může být pracovní doba v daný den i jen tří či čtyřhodinová. Někdy si tedy brigádník může vydělat výrazně méně, než by očekával.

Většina větších a hojně navštěvovaných objektů vyžaduje i znalost minimálně jednoho cizího jazyka. K tomu je dobré mít základní znalosti z historie, dějin umění, popřípadě i přehled v rámci regionu. Vítaná je též znalost cestovního ruchu a práce s lidmi.

Některé hrady a zámky nabízejí pro zájemce z větší dálky ubytování. Ovšem až na výjimky nelze očekávat žádný luxus, spíše základní vybavení staršího stylu vysokoškolských kolejí. Počítat je nutné s tím, že některé objekty, především hrady, leží dál od měst a zázemí v podobě obchodů, tudíž se vytrácí každodenní komfort. Jiné objekty pak možnost ubytování nenabízí a mohou přijmout jen uchazeče z blízkého okolí, či ty, kteří budou ochotni každý den dojíždět.

Především větší a známější objekty vyžadují též určitou zdatnost, jelikož kvůli velké návštěvnosti je vysoká frekvence jednotlivých prohlídek, tudíž je nutné počítat s neustálým pohybem. K tomu je nutné připočítat práci s veřejností, někdy i davem, který je potřeba hlídat a směrovat, k tomu navíc edukovat a svým způsobem i bavit.

Toto je jen základní výčet mnoha faktorů, který nejspíše vede k odlivu zájemců o tuto profesi. Lze k tomu přidat i fakt, že práce průvodce není všeobecně ve společnosti vysoce uznávaná. Byť tedy tato práce jistě není pro každého a má své zápory, stejně jako jiné profese nabízí i své klady.  

Možnou dřinu lze spojit s mnoha příležitostmi. Mezi ně patří především možnost zdokonalit své vystupování před lidmi, sociální chování, vylepšit své jazykové dovednosti přímo s rodilými mluvčími apod. Zvýšenou fyzickou aktivitu pak lze zužitkovat při snaze o zhubnutí či udržení linie.

I když si brigádník coby průvodce na hradě, zámku, v dole či v jeskyni příliš nevydělá a očekávat nemůže ani dýško, jako je to například v oblasti restauračních zařízení, jeho zisk bude především intelektuální. Jedná se jak o práci s lidmi, tak orientaci v historii, umění, stavebním vývoji apod. Opomenout nelze ani nová přátelství. Byť je samotné ubytování na zámku či hradě jen základně vybavené a často alespoň symbolicky zpoplatněné, přináší nevšední zážitky a romantiku.