Jediný vojenský střet Ruska a USA má české pozadí. Rusové jej Američanům dodnes neodpustili

Poté, co se komunisté dostali v Rusku k moci, podepsali s Centrálními mocnostmi Brestlitevský mír, který vedl k rozpuštění východní fronty. Němci se následkem toho mohli zcela soustředit na západní frontu.

To samozřejmě dělalo velké starosti Francouzům a Angličanům. Obě země se obrátily na USA, zda by do Ruska nevyslaly vojáky, kteří by opětovně přinutily Centrální mocnosti bojovat i na východě. Americký prezident Thomas Woodrow Wilson byl zpočátku proti tomu, poté ale svolil.

Dle jeho plánu měli američtí vojáci pouze pomoci Čechům a antibolševickým Rusům obnovit východní frontu, tvrdí historik Carl J. Richard. Američtí vojáci se neměli angažovat v ruské občanské válce a v zásadě měli jen zajistit, aby vojenské vybavení států Dohody, které bylo v Rusku, nepadlo do rukou Centrálních mocností, ani komunistů.

5 000 vojáků z 339 regimentu, většinou z Michiganu, bylo posláno do ruského přístavu Archangelsk. Zde podléhali už usazeným britským silám. To vytvářelo velké napětí. Američané věřili, že mají jen ochraňovat přístav, Britové je však posílali do přední linie, aby bojovali s Rusou armádou. Američané měli pocit, že se nedobrovolně podílí na imperialistických plánech Britů v Rusku. Wilson je však nechtěl stáhnout z obavy, že by tím vrazil klín mezi USA a ostatní státy Dohody.

Američtí vojáci v Archangelsku zůstali i po konci války. V dopisech posílaných domů si stěžovali na to, že nevědí, proč stále jsou v Rusku a bojují s Rudou armádou, když oficiálně USA nevyhlásily Rusku válku. Dopisy se dostaly do tisku vzbudily velkou odezvu veřejnosti. Nakonec v roce 1919 američtí vojáci byli stažení zpět.

České pozadí americké invaze

Kromě této expedice tzv. Polárních medvědů Wilson poslal do Ruska ještě jednu vojenskou expedici. Takřka 8 000 vojáků bylo posláno do Vladivostoku, aby odtud pomohlo československým legionářům obnovit východní frontu a zajistit jejich přežití. Českoslovenští legionáři byli považováni za nejdůvěryhodnější a nejzkušenější vojenskou sílu v Rusku, kterou měly státy Dohody k dispozici. Francie a Anglie chtěli, aby legie na sebe navázaly německé síly a proto důrazně tlačili na USA, aby jim pomohly.

Podle historiků poskytlo vypuknutí konfliktu mezi československými legiemi a komunisty a následná snaha Čechoslováků se dostat zpět z Ruska do své domoviny důvod pro Wilsona vyslat americké vojáky na Sibiř. Wilson podporou Čechoslováků, kteří bojovali Centrálním mocnostem, mohl světu ukázat, že USA stojí za ideou sebeurčení národů.

Jako v případě Archangelsku, i  v případě sibiřské anabáze se američtí vojáci potýkali s odlišnými zájmy svých spojenců, kteří vyslali na pomoc československým legiím svá vlastní vojska. Největší oříšek tvořili Japonci. Ti vyslali na Sibiř více než 70 000 vojáků. USA se na jejich akci dívaly velmi podezřívavě a měly pocit – který se ukázal být oprávněným – že Japonsko využívá zmatku v Rusku k tomu, aby získalo co největší část Sibiře pro sebe. Japonci zůstali v Rusku až do roku 1922, kdy až diplomatický nátlak USA a Velké Británie je donutil se stáhnout.

Na rozdíl od svých kolegů z Archangelsku američtí vojáci na Sibiři jen zřídkakdy bojovali s Rudou armádou. Velitel amerických vojsk na Sibiři, generál William Sidney Graves, trval na neutralitě, navzdory tlaku spojenců i československých legionářů, kteří to vnímali s jistou hořkostí. Američtí vojáci sice pomáhali opravovat zničené a sabotované části Transsibiřské magistrály, aby se legie mohly bez potíží vrátit zpět, nepomáhali jim však v boji proti Rudé armádě. 

Československé legie nicméně byly schopné se udržet i bez jejich pomoci. Pro samotné Američany větší hrozbu než špatně vyzbrojená a nepříliš efektivní Rudá armáda představovali zdivočelí, Japonci podporováni kozáci, patřící pod bělogvardějce (Bílá armáda), kteří bojovali proti Rusku a od kterých si Státy Dohody slibovali otevření východní fronty a porážku komunistů.  Poté, co bělogvardějci padli a československé legie se vrátili domů, odešli z Ruska i američtí vojáci.

V bojích u Archangelsku zemřelo na 244 amerických vojáků, v případě sibiřské expedice 189 vojáků. Ačkoliv vzhledem ke svému velmi malému počtu i k rozkazům k neutralitě byly americké expediční sbory těžko silou schopnou svrhnout komunistický režim, v Rusko je to dodnes takto vnímáno. 

Zatímco na Západě se jedná o zapomenutou a takřka neznámou událost dějin, v Rusku se o ní vyučuje jako o důkazu věrolomnosti USA. Sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov na ní odkazoval ve své řeči v roce 1959, kdy obvinil USA, že zatímco „nikdy nebyl žádný z našich vojáků na americké půdě, vaši vojáci byli na ruské půdě. To jsou fakta. "