Projekt Manhattan? 600 000 lidí netušilo, že byl vypuštěn džin z láhve

Použití atomové bomby urychlilo konec 2. světové války v Pacifiku. Cenou za dosažení cíle bylo utrpení a smrt tisíců civilistů v Nagasaki a Hirošimě. Právě takovéhoto důsledku využití poznatků o jaderném štěpení se obávali vědci, kteří se fyzikálním jevem zabývali několik let před zkonstruováním bomby.

Jednou ze zásadních postav jaderného výzkumu v Americe byl maďarský vědec židovského původu z Budapeště Leó Szilárd . Jako první objevil možnost řetězové reakce při štěpení atomu, což podle jeho poznatků mohlo vést k sestrojení neuvěřitelně ničivé bomby. Byl konec 30. let 20. století, maďarský fyzik již žil ve spojených státech, pracoval na Kolumbijské univerzitě, a politický vývoj v nacistickém Německu ho velmi znepokojoval.

Szilárd chtěl poznatky z jaderného výzkumu, na němž se podílela ještě řada dalších fyziků, držet v tajnosti. Jenže vědecky svět na publikacích výsledků bádání stojí a padá, zároveň si však vědci neuvědomovali, jaký geopolitický dopad poznatek může mít.

Situace se však přiostřovala. Němečtí výzkumníci v jaderném výzkumu dosahovali také značného pokroku. V roce 1939 (po okupaci Československa nacistickým Německem) přijel přednášet na Kolumbijskou univerzitu Werner Heisenberg , který se jadernému výzkumu věnoval a obdržel v roce 1932 Nobelovu cenu. Není zcela jasné, co se mezi vědci stalo, ovšem Heisenberg nabídku na místo stálého profesora na Kolumbíjské univerzitě odmítl a vrátil se do Německa. Po celou dobu války byl vedoucím německého jaderného výzkumu. Po skončení války prohlásil „v létě 1939 mohlo ještě dvanáct lidí zabránit výrobě atomových bomb – kdyby se navzájem dohodli.“

Vědci si již tehdy uvědomovali, co drží v rukou. Jenže po odjezdu německého fyzika Američané také věděli, že bojují o čas. Bylo jim jasné, že atomovou bombu budou nacisti v budoucnu schopni vyrobit. Potřebovali přesvědčit americkou politiku o potřebnosti náročného jaderného výzkumu. Tehdy si i Szilárd uvědomil, že není cesty zpět. Společně s Albertem Einsteinem, který měl v USA obrovský respekt a popularitu, napsal dopis prezidentu Roosveltovi, v němž vysvětloval nutnou politickou a finanční podporu jaderného výzkumu.

Po řadě peripetií byl spuštěn projekt Manhattan, jehož cílem bylo zkonstruovat nejničivější zbraň lidské historie. Do přípravy bylo zapojeno neuvěřitelných 600 000 lidí, aniž by většina z nich věděla, na jakém projektu pracuje. Výsledkem byla nejničivější válečná exploze. Zároveň však strach z použití jaderného arzenálu zabránil jakémukoliv dalšímu globálnímu konfliktu po 2. světové válce. A to k němu mělo USA a SSSR velmi blízko.