Krutý trest smrti? Práci kata v historii často vykonávala zvířata

Krokodýli byli využíváni při popravách i mnohem později. Královna Madagaskaru od roku 1828, Ranavalona I., bývá označována za nejkrutější panovnici všech dob. Každý rok prý odsoudila k trestu smrti desítky tisíc lidí, a to velmi krutým způsobem. Nešťastníci byli vhozeni do řeky plné hladových krokodýlů.

Ve starém Kartágu a ve staré Indii bylo velmi oblíbeným trestem smrti rozdupání slony. Z počátku 19. století pochází zpráva dokonce o cvičení slonů k zabíjení lidí. Jedná se o dílo Cesta kolem světa, jehož autorem je francouzský cestovatel Dumont d‘ Urville. Tento muž zaznamenal zážitek z Cejlonu, kde byl svědkem poněkud netradiční popravy. Sloni zde byli vycvičeni k tomu, aby po odsouzených nejenom dupali, ale aby je také vyhodili do vzduchu a poté napíchli na své ostré kly.

Jako popravčí byli v historii využíváni dnes domácí mazlíčci, tedy psi. Roztrhání psem bylo dlouho považováno za nejpotupnější trest smrti. Uplatňován byl od nejstarších dob v zemích Orientu, v Japonsku, v Číně, v Africe, ale také v některých částech Evropy. Když Španělé dobývali Ameriku, předhodili údajně psům několik stovek původních obyvatel, tedy Inků a Aztéků.

Místo kata mohl zastupovat také kůň. Staří Germáni nechávali koněm popravovat zejména ženy – ty přivázali za vlasy k ocasu koně. Odsouzená pak byla usmýkána k smrti. Doklady o popravách koněm pocházejí také z prostředí Merovejců a Franků. Mezi čtyřmi koňmi měla být roztrhána královna Austrasie Brunhilda roku 613. K tomuto krutému trestu smrti ji odsoudil syn její nepřítelkyně Fredegundy (královny Neustrie), Chlotar II. Ve Francii a v Anglii nechávali roztrhávat koňmi otcovrahy. V Indii místo koně zastoupil vůl nebo slon, v zemích Orientu, v Asii a v Africe zase velbloud.

Velice krutí byli v tomto ohledu staří Římané, kteří k výkonu trestu využívali zvířata poměrně často. Jeden z trestů smrti zde představovalo utopení, přičemž před samotným topením byl člověk zašitý do pytle s nějakým zvířetem, které bylo vybráno podle závažnosti zločinu. Mohlo se jednat třeba o opici, kohouta, hada nebo kočku. Vyděšené zvíře pak pochopitelně odsouzence pokousalo nebo podrápalo, v některých případech i zabilo.

Oblíbeným trestem smrti bylo roztrhání odsouzence divokými šelmami. Takováto krutá podívaná se odehrávala v místních amfiteátrech velmi často. Tento trest smrti se do Říma dostal pravděpodobně z Kartága a zabíjeni byli takto zejména otroci a zběhlíci z armády, později pak zloději, uprchlíci a také křesťané. Dochovaly se nám poměrně detailní popisy tohoto způsobu popravy. Odsouzený dostal na krk cedulku, kde byl uveden zločin, který spáchal. S ní musel obejít celý amfiteátr, pak se k němu vehnaly šelmy – lvi, tygři, levharti, vlci, hyeny, medvědi nebo psi. Zvířatům se nedalo několik dní najíst a dráždila se, aby byla divoká.

Rychlejší smrt způsobily kočkovité šelmy, pomalejší medvědi nebo hyeny. Na tomto místě je vhodné zmínit známý příběh o Androklovi, římském otrokovi a křesťanovi. Ten byl odsouzen k roztrhání lvem. Šelma k muži však přišla jako domácí mazlíček pro pohlazení. To proto, že ji Androklés pomohl, když ji zbavil trnu v tlapce, a tedy i bolesti.

Výše popsaný způsob popravy byl krutý nejenom pro odsouzené, ale také pro zvířata. Ta byla trápena hladem, často týrána, aby byla agresivní, napadala se mezi sebou. Navíc byla nucena bojovat i proti gladiátorům se zbraní. Při hrách během slavnostního otevření Kolosea například zahynulo podle dobových zpráv devět tisíc šelem!

K popravám byl využíván také hmyz. Především ve Střední a Jižní Americe nebo v Africe se odsouzení přivazovali ke stromu u mraveniště. Zpravidla po nich pak zůstaly jenom kosti. Ještě z poloviny 18. století je praktikování tohoto trestu smrti doloženo z Maroka, z oblasti Brazílie nebo Uruguaye i z konce 19. století. Staří Chetité místo mravenců využívali včely nebo vosy.

K nejkrutějším mučením a popravám se využívaly krysy, a to především v Číně. Nemusel se však odsouzenec nutně nechat ohlodat velkým množstvím krys, k usmrcení člověka stačila jedna jediná. Právě z Číny je doložen následující podoba mučení: Nahý odsouzený se svázal do kozelce a k jeho zadku byl připevněn hrnec ukrývající krysu. Ta po čase začala hledat únik z hrnce, a to skrze řitní otvor člověka. Odsouzenec tedy umíral dlouho a ve velkých bolestech.