Československý Černobyl? SSSR využila tragédii k podkopání nezávislosti země

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice nedaleko slovenské Trnavy byla poprvé spuštěna v roce 1972, ačkoliv s její stavbou se začalo již v padesátých letech. Její tvůrci se rozhodli, že palivem bude neobohacený uran a chladivem oxid uhličitý. Ačkoliv se to zdálo být logickým řešením, které přineslo úspory a energetickou soběstačnost, právě to se stalo příčinou havárie.

V roce 1976, čtyři roky po utvoření jaderné elektrárny, zaměstnanci elektrárny vyměňovaly palivový článek. Ten měl však zřejmě díky nedbalosti techniků narušený uzavírací mechanismus a kvůli obrovskému tlaku vyletěl do výšky a rozbil se.

Došlo tak k úniku oxidu uhličitého.  Ten poklesl do prostor pod reaktorem, kde zahubil dva zaměstnance elektrárny. Ti přitom mohli uniknout, kdyby nouzový východ nebyl uzamčen kvůli častým krádežím.

Díky unikání chladícího prvku hrozilo, že se reaktor přehřeje a dojde k jadernému výbuchu jako v Černobylu. Tomu však zabránili dva zaměstnanci elektrárny, Vilém Pačes a Milan Antolík, kteří v ochranných oblecích a s dýchacími přístroji vstoupili do reaktorové haly a pomocí navážecího stroje palivový kanál uzavřeli. Za své hrdinství dostali pak vysoká státní vyznamenání.

To nejhorší mělo ale přijít o 13 měsíců později, v roce 1977. Při výměně palivového článku, došlo k roztržení sáčku se silikagelem, jehož účelem bylo pohlcování vlhkosti. Liknaví zaměstnanci rozsypanou hmotu odstranili jen zčásti. Zbytek ucpal kanály, jimiž proudilo palivo.

Reaktor se v návaznosti na to na těchto místech začal přehřívat. Teplo bylo tak velké, že se dokonce roztavila část konstrukce reaktoru. Do primárního a i některých částí sekundárního okruhu začala unikat radioaktivita a to ještě větší míře než o rok předtím.

Nehoda byla na mezinárodně používané sedmibodové škále závažnosti jaderných událostí označena čtvrtým stupněm. Pro srovnání, to je jen o bod nižší ohodnocení, než jaké si vysloužila například nezávažnější havárie v USA, k níž došlo roku 1987 v elektrárně Three Mile Island.

Jaderný blok A-1 byl uzavřen v roce 1979. Komunistický režim celou havárii tajil, takže se o nich i dnes jen málo ví. Na místě však vyrostly další čtyři bloky, tentokráte zcela dle sovětského typu. Podle publicisty Jana Nováka to velmi dobře zapadá do celkového tehdejšího plánu SSSR, který cíleně likvidoval po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zbytky jakékoliv československé nezávislosti.

První a nejstarší postavený blok, V-1, mnozí odborníci považovali za stejně nebezpečný jako byl jeho předchůdce. Ústav jaderné techniky v roce 1986 ve své zprávě uvedl, že jde o "nejslabší článek československého jaderného programu“.

Od roku 1996 proto probíhala jeho nákladná modernizace. Blok byl přesto nakonec v roce 2008 vyřazen z provozu po dohodě Slovenska a EU. Z čtyř bloků tak zůstali jen dva, třetí a čtvrtý (V-2). Každý z nich dodává elektřinu 13% Slovenska. Pokud by se s nimi něco stalo, byla by to pro zemi katastrofa.