Těhotenství a pověry. Neuvěříte, čemu všemu věřili naši předci

Již od okamžiku zjištění těhotenství začalo být na ženu nahlíženo jako na někoho, kdo je velmi ohrožen, ale zároveň je sama ohrožujícím prvkem ve společnosti. Žena se musela chovat tak, aby neublížila sobě ani svému nenarozenému dítěti, ale také svému okolí. A tak vznikla celá řada pověr spojených s obdobím těhotenství, z nichž některé přežily dodnes.

Po celé těhotenství a období šestinedělí se na ženu musel dávat velký pozor. Nejenom, že jí hrozily nějaké zdravotní komplikace, ale naši předci věřili, že taková žena mohla snadno podlehnout zlým silám. V některých případech panovala představa, že těhotná žena přináší smůlu a neštěstí. Proto těhotné ženy nikdy nemohly jít za kmotry, protože by prý dotyčné dítě do roka zemřelo. Také jim bylo zakázáno jezdit ve voze – to aby se nesplašili koně. Nesměli navštěvovat hostince nebo veřejná místa, protože by tam mohl někdo zemřít, případně se poprat. Zpravidla měla těhotná žena zůstávat doma, z něj vycházet pouze kvůli neodkladným záležitostem a návštěvě kostela.

Jiné zákazy již byly z dnešního pohledu smysluplnější, protože souvisely se zdravím matky a dítěte. Lidé dříve byli přesvědčeni o tom, že cokoliv těhotná žena prožije, to se nějakým způsobem přenese i na její dítě. Proto žena neměla plakat, mít strach, hněvat se nebo se trápit starostmi. To ostatně nesvědčí žádné nastávající mamince. Pokud se těhotná žena něčeho lekla, mělo se jí narodit ošklivé dítě. Narození dítěte se zrzavými vlasy zase svědčilo o tom, že se jeho matka v těhotenství dívala do ohně nebo na rakev. Narození mrtvého dítěte hrozilo v případě, že se žena zúčastnila pohřbu a podívala se do otevřeného hrobu.

Poměrně rozšířené byly pověry o tzv. shlédnutí, kterým se věřilo ještě na počátku 20. století, a to i mezi některými skupinami lékařů. Pokud třeba těhotná žena uviděla divokého zajíce, mělo mít její dítě nehezké, zaječí rty. Nesměla spatřit ani ropuchu, aby její miminko nepřišlo na svět v žabí kůži. Spatření jelena zase znamenalo narození chlupatého dítěte. Žena nemohla být ani přítomná u narození selátek, aby její dítě nemělo prasečí nosánek.

Vlastnosti a vzhled novorozence měly být také ovlivněny činnostmi, které těhotná žena vykonávala. Pro nastávající maminky platil přísný zákaz konzumace vína, aby dítě nemělo velké oči. V některých krajích však bylo víno doporučováno pro zdraví matky i dítěte. Kdyby žena v těhotenství někomu myla nohy nebo čistila boty, jejímu děťátku mělo páchnout z úst. Také se věřilo, že pokud by žena nosila chléb v zástěře, miminko by trápily časté průjmy. Velké dítě (které by znamenalo náročnější porod) se mělo narodit ženě věšící v těhotenství prádlo, chlupaté dítě zase ženě, která v těhotenství myla okna a často uklízela stavení. V žádném případě nesměla jít nastávající maminka na hřbitov, jinak by přivedla na svět mrtvé nebo slabé dítě, které by ani nepřežilo šestinedělí.

Jídlo a pití konzumované v těhotenství mělo mít také vliv na vlastnosti a vzhled dítěte. Pokud si žena v těhotenství dopřávala hodně jahod, její dítě pak bylo mlsné. Věřilo se, že když těhotná žena jí ryby, její děťátko se nenaučí brzy mluvit - bude němé jako ryba. Častá konzumace chleba a velké porce na večeři měly mít na svědomí velké miminko. S pověrou, že se ženě narodí krásné a zdravé dítě, když bude pít kořalku nebo víno, by jistě dnešní lékaři nesouhlasili. Těhotné ženy si měly jinak dopřávat vše, na co dostaly chuť. Dokonce jim bylo povoleno klidně ukrást ovoce na zahradě souseda, když na něj dostaly velkou chuť. Toto privilegium bylo součástí několika právních řádů.