Tajná vášeň Agathy Christie: Kde brala inspiraci pro své knihy?

Agathu Christie asi není potřeba zvlášť dlouze představovat. Vždyť se jedná snad o nejznámější autorku detektivek – za svůj život jich napsala více než osmdesát. Většina děl se dočkala filmových adaptací. Kdo by neznal postavy, jako je Hercule Poirot nebo slečna Marplová? Některé své knihy psala autorka pod pseudonymem Mary Westmacott.

Zlomový moment v životě Agathy Christie představoval rozvod s jejím prvním manželem. Za první světové války se Agatha provdala za letce Archibalda Christie. Zanedlouho po svatbě se manželskému páru narodila dcera a Agatha začala svou spisovatelskou kariéru. Manželství se navenek jevilo jako šťastné, ovšem Archibald si našel milenku, kvůli které se nakonec s Agathou po dvanácti letech rozvedl. V této době spisovatelce zemřela matka, a tak se Agatha v těžkých dobách pravděpodobně stáhla do ústraní. V médiích se následně objevila zpráva o jejím záhadném zmizení, některé spekulace dokonce tvrdily, že jí nechal Archibald zavraždit. Po deseti dnech se autorku detektivek podařilo objevit v jednom hotelu, kde tvrdila, že si poslední dny vůbec nepamatuje.

Po rozvodu a náhlém úmrtí matky se Agatha Christie pochopitelně snažila přijít na jiné myšlenky. A proto se také zúčastnila archeologického výzkumu pohřebiště v Uru, který vedli její přátelé, manželé Wolleyovi. Na výzkumu zmíněného pohřebiště strávila spisovatelka několik sezón, a v roce 1930 se zde seznámila s archeologem Maxem Mallowanem. Jemu tehdy bylo 26 let, spisovatelce o 13 let více. Věkový rozdíl však nebyl překážkou v tom, aby se do sebe dvojice zamilovala. Kvůli němu sice Agatha dvakrát odmítla Maxovu žádost o ruku, ale nakonec se vzali. A brzy si autorka detektivek zamilovala také archeologii.

Manželé spolu absolvovali například výzkum v asyrském městě Ninive. Max Mallowan se sem původně vydal za účelem zpracování pravěkého keramického materiálu, ovšem zanedlouho objevil novou lokalitu pravěkého stáří nedaleko Ninive, a tak započal s vlastním terénním výzkumem. Max Mallowan výzkum řídil, najímal dělníky na vykopávky a dohlížel na ně, manželka mu pak pomáhala s tříděním a dokumentací nalezených artefaktů.

Roku 1938 manželé Mallowanovi vyrazili na výzkum do Sýrie. Max tradičně jako vedoucí výzkumu, Agatha klasicky třídila a dokumentovala nálezy. Tohoto výzkumu se zúčastnila také dcera spisovatelky, Rozalinda. Ta se zde věnovala především kresebné dokumentaci archeologického materiálu. Práci na výzkumu v Sýrii a zážitky z něj Agatha Christie popsala ve své knize s názvem Pověz mi, jak žijete. V ní si můžeme přečíst nejenom o tom, jak takový výzkum vypadal a probíhal, ale také o všedních problémech a starostech archeologů v terénu. Díky této spisovatelce se nám také například dochoval popis dnes již velmi zdevastované Palmýry a dalších významných archeologických lokalit.

Jak vypadal archeologický výzkum, kterého se Agatha Christie aktivně zúčastnila? Ve své knize Pověz mi, jak žijete ho popisuje takto:

„Systém je prostý. Muži jsou zorganizováni do skupin. Ti, kteří už mají nějaké zkušenosti z dřívějška, a dělníci, kteří vypadají dost inteligentně a zdá se, že se budou rychle učit, jsou vybráni za kopáče. Muži, chlapci i děti dostávají stejnou mzdu. Kromě toho a nadto je tu bakšiš (tak drahý východnímu srdci), malá částka v hotovosti za každý nalezený předmět.

Kopáč každé skupiny má největší šanci nacházet předměty. Když mu byl narýsován čtverec půdy, pustí se do ní krumpáčem. Za ním jde lopatář. Lopatou nabírá hlínu do košů, které potom odnášejí tři nebo čtyři kluci „košíkáři“ na místo, určené za skládku. Když hlínu vysypou, přehrabují se v ní a hledají nějaký ten předmět, který kopáči a lopatáři unikl, a protože jsou to často chlapci s ostrým zrakem, nezřídka najdou nějaký ten drobný amulet či korálek, jež jim vynesou slušnou odměnu. Nálezy zavážou do cípu své odrané draperie, aby je na konci dne předložili. Občas se obrátí s nějakým předmětem na Maxe a jeho osud rozhodne jeho výrok – „Schovej to!“ nebo „Zahoď to!“ To se týká drobných předmětů, amuletů, zlomků keramiky, korálků apod. Když se najde skupina nádob v původním uspořádání nebo pohřbené kosti či stopy zdí z nepálených cihel, zavolá příslušný předák Maxe a dál se postupuje s nezbytnou opatrností. Max nebo Mac obezřetně seškrábou nožem půdu kolem skupiny nádob – nebo dýky nebo cokoli se našlo – odklidí hlínu a prach. Potom se nález vyfotografuje a zhruba zakreslí do náčrtníku, a teprve pak se odnese.“