Knihy znali už naši předci ve středověku. Vypadaly ale úplně jinak

Formát knihy odpovídal již od starověku jejímu využití. Ve staré Mezopotámii plnily funkci knihy čtvercové či obdélné hliněné tabulky o velikosti, která se dala dobře držet v ruce. Několik takových tabulek pak tvořilo celou knihu, pravděpodobně se ukládaly do kožených váčků nebo schránek zhotovených z různých materiálů. Svázané tabulky dohromady tak, že by připomínaly dnešní podobu knihy, se však nedochovaly.

Texty se však nezaznamenávaly pouze na hliněné tabulky malých formátů. Sedm čtverečních metrů má rozměr starý asyrský zákoník, který byl nalezen v Aššuru a datován do 12. století před Kristem. Podle odborníků tedy ve starověku velikost textu vyjadřovala jeho důležitost.

Poměrně známou starověkou podobou knihy byl papyrus a papyrové svitky. Ty byly oproti zmíněným hliněným tabulkám praktičtější – byly lehčí a lépe se s nimi manipulovalo. Papyrus se vyráběl ze sušených stonků rostliny zvláštního rákosu, které se nařezaly na proužky a spojily. Ve starověku se zhotovoval zejména v Egyptě, odkud se dostal do oblasti Středomoří.

Zhruba ve druhém století našeho letopočtu papyrus začal pomalu střídat pergamen, tedy vysušená a vyhlazená zvířecí kůže. Spolu s touto psací látkou se objevila i nová podoba knihy, a to kodex. Jedná se již o knihu ve formě, v jaké ji známe dnes. Kodex je tvořen svázanými listy. První kodexy byly sestaveny z papyru, ovšem tento materiál se pro svou křehkost neosvědčil. Oproti tomu pergamen se pro kodexy velmi hodil, a brzy se stal vůbec nejpoužívanější psací látkou. Na rozdíl od papyru bylo na pergamen možné psát z obou stran, v kodexu se také pochopitelně pohodlněji listovalo než v papyrovém svitku. Zhotovení pergamenového kodexu také nebylo oproti dovozu papyru z Egypta tak finančně nákladné.

Podoba knihy v dějinách také úzce souvisela s místem jejího uložení. Papyrové svitky byly skladovány zpravidla v dřevěných krabicích, které byly označeny hliněnými nebo později pergamenovými štítky. Ty označovaly, jaké texty se ve schránkách ukrývají. Kodexy pak byly ukládány v regálech, v knihovnách, a to ve vodorovné poloze.

V období středověku začaly být velmi oblíbené modlitební knížky. Jejich formát byl malý, aby se mohly snadno přenášet. Nejrozšířenějšími modlitebními knížkami se brzy staly tzv. osobní modlitební knížky či knihy hodinek. Nejprve byly ručně psané, později tištěné, většinou však obsahovaly ilustrace. Věřící je využívali doma i během veřejné bohoslužby. Knihy hodinek byly velmi kvalitní prací, šlechtické rody si jejich desky opatřovaly svým znakem nebo dokonce portrétem. Tradičně se dávaly novomanželům coby svatební dar, zejména ve šlechtických rodinách. Formát knih se vyráběl mnohdy na míru – podle ruky majitele knihy.

Čtení však ve středověku nebylo soukromou záležitostí, ale naopak veřejnou. Proto mají také bohoslužebné texty z tohoto období velké rozměry. Jednalo se o tzv. misály, zpěvníky nebo antifonáře. Tyto knihy se nacházely na pulpitu uprostřed chóru, a bylo do nich tak možné dobře nahlížet i z dálky. Knihy byly objemné a těžké, pokud se s nimi pohybovalo (k čemuž nedocházelo často), tak za pomocí válečků, na které se umístily. Desky knih obsahovaly kování a často i nádherné a přepychové zdobení.

Výroba knihy byla ve středověku značně finančně i časově náročná. Proto nebyly tehdy knihy dostupné zdaleka všem společenským vrstvám. Změna nastala v polovině 15. století, a to díky vynálezu a rozšíření knihtisku. Kniha tak přestala být jedinečným, ručně psaným dílem, ale brzy se stala masovou záležitostí. Princip knihtisku navržený Gutenbergem byl používán až do 20. století. První tištěnou knihou byla Bible.

Od šestnáctého století se formát knih postupně zmenšoval. Nejenom modlitební knížky se tak vešly pohodlně do ruky. Až do 19. století však měly knihy zpravidla tvrdé desky. Tzv. paperbacky se rozšířily až v polovině 19. století. Tento fakt souvisí úzce se změnou myšlení. Čtení knih bylo tehdy již soukromou záležitostí, která se nemusela odehrávat jenom za zdmi budovy, ale třeba také venku nebo při cestování. Spolu s rozšířením železniční dopravy stoupla obliba paperbacků, které krátily lidem dlouhé hodiny na cestách.