Cibule nesloužila jen k jídlu. K čemu ji naši předci používali?

Nejstarší doklady o pěstování cibule sahají někdy do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Tehdy cibuli pěstovali obyvatelé staré Mezopotámie. O něco později se cibule začala využívat i ve starověkém Egyptě, kde platila za lék. Z Egypta se cibule dostala do oblasti Středomoří.

Lze sice předpokládat rozšíření cibule i v pravěké střední Evropě, ovšem nedochovaly se nám žádné archeologické nálezy. Není divu – cibule se v půdě jenom velmi špatně zakonzervuje. Nejstarší písemná zmínka o cibuli z našeho prostředí pochází z roku 1073 a jejím autorem je známý kronikář Kosmas. Ten ve svém díle napsal o snídani olomouckého biskupa Jana, která se skládala právě z cibule, sýra a kmínu. Za toto prosté jídlo, které se nehodilo pro biskupa, měl Jana dokonce zbít pražský biskup Jaromír, který byl znám pro svou vznětlivou povahu a agresivitu.

Ve středověku se cibule konzumovala jak syrová, tak tepelně upravená. V kuchyni se využívala při přípravě pokrmů z masa, někdy se spolu s cibulí maso peklo, ovšem nebylo to zvykem, jako je tomu dnes. Z pozdějšího období, ze 17. století, je znám třeba recept na hovězí pečeni na hruškách a cibuli.

Středověcí a raně novověcí lékaři a léčitelé nedali na cibuli dopustit. Coby lék se smíchávala se sádlem, fíky, rozinkami nebo medem. Takovéto masti pak pomáhaly například na otlačeniny, odřeniny, opruzeniny, otoky i vředy. Konzumace cibule také měla zmírňovat projevy dny a zbavit tělo vodnatelnosti. Z cibule se získávala šťáva, která se užívala při kašli a nachlazení, při silné rýmě se lila přímo do nosu, mazala se na dásně v případě bolestí zubů. V době morových epidemií se cibule jako prevence vzniku tohoto onemocnění konzumovala ve velkém. V některých raně novověkých knihách je psáno, že šťáva z cibule zabraňuje vypadávání vlasů, a tedy i plešatosti.

Dnes jsou již některé účinky cibule na lidské zdraví skutečně prokázány. Cibule může posloužit jako účinné přírodní antibiotikum, protože dokáže zneškodnit některé bakterie. Pomáhá při kašli a nachlazení, při bodnutí hmyzem, zmírňuje bolest uší a napomáhá lepšímu trávení. Čistí močové cesty i dýchací ústrojí. Naši předci se tedy v mnohém nemýlili.

Ze středověku je také doložen zvyk bojování za pomocí cibule proti škůdcům na zahradě. Cibuli tehdy lidé strkali do myších děr nebo krtinců.

V minulosti však lékaři a učenci nedoporučovali příliš častou konzumaci cibule. Syrová se měla jíst co nejméně, protože by člověku způsobila nepříjemnosti v podobě nadýmání, bolestí hlavy nebo špatné sny. Někteří lékaři dokonce věřili, že konzumace syrové cibule může mít na svědomí ztrátu zraku nebo paměti. Aby cibule neškodila, měla se jíst pouze po tepelné úpravě a ideálně s tučným masem. Ve středověké a raně novověké kuchyni se cibule používala velmi často, a to i přes výše zmíněné rady lékařů. Ostatně i dnes se kuchaři bez cibule neobejdou.