Zelenina v jídelníčku našich předků: Co jedli lidé ve středověku?

Archeologické prameny nás informují o pěstování okurky v našem prostředí. Semena této zeleniny byla nalezena v Mikulčicích ve vrstvách z 9. století, dále pak v Mostě ve vrstvách z vrcholného a pozdního středověku. Od 17. století se v písemných pramenech objevují recepty na nakládané okurky.

Paleobotanické studie dokládají, že mrkev znali a používali již naši předci v období neolitu a eneolitu. Písemné zmínky o této kořenové zelenině na našem území pak pocházejí z první poloviny 13. století. V pramenech je mrkev někdy uváděna jako žlutá řepa, ze které se často připravovala sladká zavařenina. Pokud se smíchala s medem, zázvorem, skořicí, vínem nebo třeba s hřebíčkem, vznikla směs, kterou se plnily oplatky nebo koláče. Do polévek se začala mrkev přidávat až na přelomu 18. a 19. století.

Už v jídelníčku starých Slovanů se objevovala řepa, ze které však byly konzumovány především listy. Někteří odborníci se však domnívají, že řepa v minulosti plnila funkci brambor. Etnografové tento názor podporují – v 18. a 19. století se při neúrodě brambor skutečně konzumovala řepa.

Naši předkové si připravovali také saláty, a to například z kopřiv, polníčku, kostivalu, šťovíku, kozlíčku, řeřichy, merlíku, a podobně. Tyto rostliny se konzumovaly jak v syrovém stavu, tak v podobě jakéhosi špenátu, který se dochucoval nejčastěji česnekem. Dochovaly se nám doklady pěstování šťovíku – ty nejstarší pocházejí z pera Virgilia, který se zmínil, že v Římě dokonce existovaly zahrady plné této byliny. Za šťovík pak bohatí patricijové neváhali zaplatit nemalý finanční obnos. Pěstování šťovíku bylo běžné také v období středověku a raného novověku, kdy se také prodával na tržištích. Využíval se při pečení masa, při přípravě omáček a polévek. Podobné použití měla v kuchyni také kopřiva.

Hlávkový salát je známý již ze starověku. Pěstoval se v Egyptě, Mezopotámii, Řecku i v Římě. Ve středověku byl používán i v našem prostředí, ovšem minimálně. V kuchařských knihách se začal objevovat až v 19. století. Tehdy se konzumoval zcela běžně, a to převážně tepelně upravený. Pak byl servírován s masem, bramborami, knedlíky, nebo jako samostatný pokrm zalitý smetanou, s vařenými vejci a chlebem. Od středověku je u nás také doloženo zelí. To bylo oblíbené zejména v období 14. až 16. století a nejčastěji se konzumovalo v kysané podobě. Zelí se podávalo k pokrmům, ale také se jím třeba plnilo pečivo. V 17. století byly oblíbené zelné listy naplněné masem či slaninou. Zelné listy se pak používaly i jako obklady na otoky, opruzeniny nebo drobné rány.

Od 15. století si naši předci prokazatelně pochutnávali na melounech. Nejčastěji se meloun konzumoval v syrovém stavu. V 17. století se také připravovala zvláštní zavařenina z melounové kůry a medu. Tyto zavařeniny pak byly podávány jako lék při horečkách a nachlazení.