Šestinedělí v minulosti doprovázely podivné pověry a zákazy

V minulosti byla žena po porodu považována za osobu tzv. nečistou. To mimo jiné znamenalo, že nesměla přijít do styku s ostatními lidmi a musela naopak dodržovat jisté zákazy. Období šestinedělí tak bylo doprovázeno omezeními a pověrami.

Jako na „nečistou“ bylo pohlíženo na ženu po porodu takřka ve všech kulturách světa. Některé primitivní národy tento zvyk udržují i dnes. Některá omezení a pravidla chování v období šestinedělí měla za cíl ochránit maminku i novorozence po zdravotní stránce, jiná zabraňovala působení temných sil.

Dokud žena nepodstoupila očistný rituál, hrozilo jí takřka permanentní nebezpečí. Alespoň tomu věřili naši předci, a to mnohdy ještě v minulém století. Proto musela šestinedělí strávit v izolaci, v posteli umístěné v koutě světnice. Tento prostor byl pak od zbytku místnosti oddělen tzv. koutní plachtou – koutnicí. Plachtu mezi sebou ženy v rodině většinou dědily. Kout musel být ještě před příchodem dítěte na svět vykropen svěcenou vodou. Dále se dodržovala jistá regionální specifika, jako bylo například vykuřování kouta kadidlem nebo vkládání chleba či česneku pod polštář rodičce. Tímto způsobem měla být rodička spolu se svým dítětem ochráněna před nepříznivými vlivy z okolí.

Zároveň se však věřilo, že šestinedělka může negativně působit na své okolí – že může být zdrojem zlých sil. Nečisté období ženy po porodu zpravidla ukončil až církevní úvod v kostele. Sama rodička mohla působení temných sil minimalizovat, a to zpravidla modlitbou – minimálně třikrát denně. Před uhranutím chránila žena sebe i své dítě červenou stužkou, kterou si většinou přivazovala k ruce. Ze stejného důvodu bylo nutné mít v koutě nějaký svěcený předmět, růženec nebo tzv. hromové kameny. Jednalo se o zvláštně tvarované kameny nebo pozůstatky pravěkých nástrojů nalezené na poli. Naši předci věřili, že vznikly při zarytí blesku do půdy a mají ochranný účinek.

Žena po porodu nesměla vycházet z domu a účastnit se veřejných akcí. Věřilo se totiž, že kam šestinedělka vstoupí, tam s sebou přinese nějaké neštěstí – bouři, povodeň, požár, neúrodu nebo dokonce smrt. V některých krajích mohla rodička kout opustit, ale nesměla vyjít ze stavení a vykonávat domácí práce.

Omezení v šestinedělí bylo spojeno i s hygienou. Po porodu bylo ženě zakázáno se mýt a česat, a to většinou po dobu jednoho týdne. Po týdnu jí mohla některá žena rozčesat vlasy. Pokud by tuto činnost prováděla sama rodička, vypadaly by jí prý všechny vlasy. Týden po porodu také musela žena zůstat ve stejných šatech, teprve pak se mohla převléci.

Období šestinedělí bylo v minulosti také obdobím ticha. Po celý den nesměla rodička mluvit nahlas, ale musela šeptat. Proč? Lidé totiž věřili, že hlas šestinedělky přivolává pohromy. Teprve po západu slunce mohla žena nahlas promluvit.

Rozšířena byla i pověra o tom, že čeho se žena dotkne, tomu uškodí. Pokud by tedy vstoupila na pole, způsobila by tak neúrodu. Dotkla-li by se stromu, ten by pak neurodil ovoce. Nesměla ani cestovat vozem – hrozilo totiž splašení koní. Zpravidla bylo šestinedělce zakázáno vykonávat jakoukoli domácí práci. To bylo ovšem i vcelku praktické. Žena si odpočinula po náročném porodu a mohla se v klidu věnovat dítěti.

S obdobím šestinedělí byl spojen zvyk, který je označovaný jako „nošení do kouta“. Příbuzné osoby, někdy ženy z celé vesnice, rodičce do kouta přinášely většinou něco k jídlu, výjimečně o drobné dary. Jednalo se tedy o jakousi materiální pomoc rodině. Chudí lidé se právě v tomto období mohli dobře najíst. Tato tradice se ve venkovském prostředí běžně praktikovala ještě na konci 19. století. Každá šestinedělka přitom měla dostávat nějakou polévku, ideálně masový vývar s nudlemi. Nudle v pokrmu měly svou symboliku – musely být dlouhé, aby dítě prožilo dlouhý život. Kromě polévky maminka (a celá rodina) dostávala nejrůznější pečivo, ovoce či pečené maso. Všechno jídlo se tradičně donášelo ve speciálních nádobách vyrobených pouze k tomuto účelu. Říkalo se jim koutní hrnce nebo koutňáky, které byly opatřené poklicí a velkým uchem.

Také „nošení do kouta“ bylo spojováno s pověrami. Na Hořicku bylo třeba zvykem přinášet rodičce slepici i s nohama, aby se dítě naučilo brzy chodit. Velmi rozšířená byla víra, že talíře, na kterých byly šestinedělce servírovány pokrmy, se neměly umývat. Tak by se z nich smylo donesené štěstí. Otec dítěte si zase s návštěvami musel připít vínem nebo kořalkou na zdraví dítěte. Pivo, víno a někdy i kořalka byly podávány také maminkám. Věřilo se totiž, že pak bude mít žena hodně mléka. Na Luhačovicku se dodržovalo pravidlo, že pokud přivedla žena na svět chlapce, dostávala do kouta kohouta, v případě narození děvčátka slepici.