Bohatství středověkých domácností se skrývalo i na podlaze

Vnímání symbolů a neverbálních prostředků bylo pro středověkého člověka mnohem zásadnější, než pro člověka dnešní doby. Přestože i dnes na nás v architektuře nevědomě působí spoustu prvků, ve starších dobách byla jejich role o něco silnější, respektive jí byl přisuzován větší vliv. Situování, tvar, velikost, zdobnost a mnohé další aspekty dokázaly ve středověku i v mladších obdobích již na první pohled jasně demonstrovat postavení majitele daného objektu, jeho ekonomické možnosti, záliby, styl atd.

Proces reprezentace však nekončil jen u celkové podoby daného objektu, ať už jim byl hrad, tvrz, zámek či měšťanský dům, ale plynule pokračoval i ve vnitřních prostorách. Utvářelo ho situování a velikost vchodu a především hlavní reprezentační místnost. Těch od období renesance na zámcích přibývalo v podobě různě tematických salonů, salonků, ale také heren či knihoven.

Ve středověku však bylo zapotřebí obrázek o úrovni a zámožnosti majitele demonstrovat často v jednom prostoru, v hlavním sále. Tento sál zpravidla zaujímal 1. patro hradního paláce. Právě sem se hradní pán snažil soustředit to nejlepší a nejvýstavnější, co bylo v jeho majetku.

Oč bylo ve středověku méně nábytku, o to více prvků se objevovalo v samotném stavebním provedení hradních sálů a v jiných detailech, které je dotvářely po obvodu.

Strop, byl-li zaklenutý, mohla především v období pozdní gotiky zdobit složitá klenba s žebry, popřípadě také sklípková klenba, nazývaná jako diamantový strop.

Pokud nebylo možné sál završit klenbou, často malovanou, postačil především během gotického období i trámový strop, jenž býval též křiklavě pomalován. Stěny hlavního sálu byly často pokryty vyšívanými koberci, respektive tapisériemi, popřípadě kožešinami. Jejich velikost a různorodost opět mohla odkazovat na lesní bohatství hradního pána, který se tak též prezentoval jako zdatný lovec.

Výjimkou později nebyly ani tzv. zelené světnice, krásně vyzdobené nástěnnými malbami od stropů až k podlaze, které znázorňovaly různé světské radovánky, ale též statky a majetky, kterými hradní pán disponoval. To dobře ukazuje například zelená světnice na hradě Houska.

Hlavním luxusem ve středověku, bylo teplo. V hlavním sále tak nechyběla výstavná kachlová kamna, která svou výzdobou opět demonstrovala postavení, majetnost, ale též politické či později i náboženské smýšlení hradního pána.

Dalším prvkem společenské reprezentace a dekorace domácnosti, byla podlaha. I na hradech a později zámcích se často objevovala obyčejná prkenná podlaha. O to luxusnější byla podlaha, kterou tvořily dlaždice a z nich seskládané složité obrazce.

Nejstarší dlážděné podlahy u nás se objevují v církevním prostoru. Dlouho známé terakotové obklady chrámových zdí inspirovaly časem k přenesení motivu na podlahové krytiny. U nás jsou nejstarší doklady středověkých dlaždic z 11. až 12. století. Asi mezi nejznámější patří nálezy z Vyšehradu, či z klášterů v Sázavě a na Ostrově.

Během 13. století se dlažba objevuje i na hradech. Pochopitelně si tento luxusní prvek nejprve užívá panovník. Nejstarší doklady tak pochází z královských hradů na Zvíkově či v Písku. Jak už to tak bývá, časem se tento módní, avšak stále luxusní zdobný prvek dostává i k šlechtě, která se ho snaží napodobovat. Mezi doklady patří například dlažba z hradu Rokštejna či Rožmberka.

Na hradech dlažba zpravidla zdobila výstavné kaple, ale následně též zmiňované hlavní společenské sály, ve kterých keramická dlažba, zdobená nejrůznějšími motivy, ještě více umocňovala nejen estetickou stránku místnosti, ale též podtrhovala osobnost hradního majitele, jeho bohatství a vkus.

Obdobný trend se udržel i v mladším období, byť unikátnost nespalné a dekorativní podlahy lehce upadla vedle zdobnosti, kterou daným prostorám od časů renesance začal přinášet početnější a složitější nábytek, ale též štukatérská výzdoba stěn a stropů. Krásnou ukázkou je tzv. Zlatý sál na renesanční vile Kratochvíle, který vedle bohatých štuků zdobí krásná dlažba. Ta svým žlutým dekorem dotváří nejen zlatý nádech celého prostoru, ale odkazuje i na postavení a bohatství dávných majitelů.