Česká stopa v Izraeli. Významní krajané, kteří se zabydleli v zemi zaslíbené

Značnou část života strávil v Izraeli spisovatel a překladatel Max Brod, který je známý především jako přítel slavnějšího spisovatele Franze Kafky, jehož dílo po jeho smrti vydal. Stejně jako Kafka, také Brod byl židovského původu. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec byl ředitelem jedné pražské banky. Díky výbornému zázemí se mu dostalo kvalitního vzdělání, vystudoval práva. Více než tento obor ovšem Maxe lákalo psaní. Kromě své úřednické profese se tedy prosadil i jako spisovatel a novinář. Napsal několik románů a po předčasné smrti Franze Kafky k vydání připravil jeho pozůstalost. V roce 1939 se přestěhoval do Tel Avivu v dnešním Izraeli, kde se uplatnil jako divadelní kritik a dramaturg. Zde strávil zbytek života s krátkou přestávkou v roce 1964, kdy se na nějaký čas vrátil do rodné Prahy, protože zde připravoval výstavu věnovanou dílu Franze Kafky. Roku 1968 v Tel Avivu ve věku 84 let zemřel.

V prosinci tohoto roku uplyne 140 let od narození Samuela Huga Bergmanna, významného izraelského filozofa a vůdčí osobnosti Hebrejské univerzity. Bergmann byl českého původu, narodil se a studoval v Praze. Několik let pracoval jako knihovník na Univerzitě Karlově. Od roku 1920 žil v Izraeli (tehdy ještě Palestině), zde založil a dlouhý čas vedl Židovskou národní a univerzitní knihovnu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Na této škole působil také jako profesor, přednášel filozofii, později se stal i rektorem. V rámci své profese bojoval za usmíření Židů s Araby, kteří by spolu mohli v poklidu žít v jedné zemi. Za svou práci získal několik ocenění, zemřel roku 1975 ve věku 91 let.

V roce 1908 si Samuel Hugo Bergmann vzal za manželku Elzu Fantovou, původem také Češku. Ta se proslavila spíše v Čechách, a to jako vůbec první vysokoškolsky vzdělaná farmaceutka mezi ženami. Byla také vůbec první ženou, která na pražské univerzitě farmacii studovala. K oboru se nedostala náhodou, její otec byl lékárníkem. Matka Elzy patřila do okruhu velmi emancipovaných žen, s tímto postojem se Elza již odmalička ztotožňovala. Také proto mohla jít studovat pro ženu tehdy ještě neobvyklý obor. Na území Izraele jí bohužel nebyla dopřána taková míra seberealizace jako v rodné zemi, také manželství se Samuelem zasáhla krize, která vyvrcholila rozvodem. Elza pak žila v ústraní a chudobě v Jeruzalémě, kde také v roce 1969 zemřela.

V Izraeli se zabydlel a prosadil také olomoucký rodák a architekt Paul Engelmann. Ten vystudoval architekturu ve Vídni, stal se i žákem proslulého architekta Adolfa Loose, s nímž později úzce spolupracoval. V rodném městě projektoval několik staveb, stejně tak v Ostravě nebo ve Vídni. Jako architekt působil i v Izraeli, kam se odstěhoval v roce 1943. Zde navrhoval interiéry a nábytek. V únoru roku 1965 v Tel Avivu zemřel. S Paulem Engelmannem v Izraeli spolupracoval další architekt českého původu – Jehuda Kurt Unger. Ten byl rovněž žákem Adolfa Loose.

Před 100 lety, dne 19. června 1923, se v Praze narodila Ruth Bondyová.  Stejně jako mnoho dalších osob židovského původu, i ona si prošla za války několika koncentračními tábory, a to Terezínem a Osvětimí. Měla opravdu štěstí, že přežila, protože v roce 1943 málem podlehla tyfové epidemii. Po skončení druhé světové války se živila jako překladatelka z anglického jazyka. Roku 1948 přesídlila do Izraele, kde strávila zbytek života. Do Izraele ji táhly její židovské kořeny, ty se také promítly do její profese. Pracovala jako novinářka, spisovatelka a překladatelka, přičemž se v jejích dílech výrazně odrážela židovská tématika. V Izraeli rovněž šířila českou kulturu, do hebrejštiny totiž přeložila práce Karla Čapka, Jaroslava Haška nebo Jana Wericha. Ruth Bondyová se dožila požehnaného věku 94 let, zemřela v roce 2017.

Po druhé světové válce se na území dnešního státu Izrael usadil Jehuda Bacon, významný a dodnes žijící malíř a grafik. Ten přišel na svět dne 28. července 1929 v Ostravě do ortodoxní židovské rodiny. Kvůli svému židovskému původu byla celá rodina během druhé světové války umístěna do koncentračního tábora v Terezíně. Zde přižili všichni členové více než rok a koncem roku 1943 nuceně putovali do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Měli velké štěstí, že je tu ihned nečekala smrt v plynových komorách jako tisíce jiných Židů, ale tehdy se rozhodlo, že rodina bude žít v části tábora nazvané Terezínský rodinný tábor, který sloužil jako falešná kulisa údajného bezproblémového života v nacistických koncentračních táborech předváděná kontrolním komisím Červeného kříže. Nakonec byl však Jehuda Bacon jediným z rodiny, kdo vyšel z koncentračních táborů živý. O osiřelé děti z koncentračních táborů bylo v Československu po válce postaráno v rámci humanitární akce. Tak se pomoci dostalo i tehdy šestnáctiletému Jehudovi. Díky vychovatelům, kteří si povšimli jeho výtvarného nadání, se mu nabídla možnost studovat výtvarné umění. Ve studiu pokračoval i v (tehdy ještě) Palestině, kde absolvoval vyhlášenou akademii umění a designu a následně zde působil jako profesor kresby a grafiky. Náměty pro svou uměleckou tvorbu mnohdy čerpal i ze svých vzpomínek na pobyt v koncentračních táborech. Jeho díla jsou součástí sbírek muzeí po celém světě a zdobily také interiéry významných politiků a podnikatelů, včetně například Theodora Roosevelta nebo Johna Rockerfellera. V současné době žije Jehuda Bacon v Jeruzalémě.