Dětské oběti holocaustu. Jejich deníčky jsou děsivým svědectvím hrůz války

Hrůzy druhé světové války se dotýkaly také dětí, z nichž statisíce zemřely v koncentračních táborech. Známou dětskou obětí holocaustu je díky svému deníku Anna Franková. Záznamy ve válečných letech si však vedlo mnoho dětí. Tyto deníčky přinášejí autentický pohled dětskýma očima na děsivou dobu.

Je prakticky nemožné zjistit přesný počet dětí, které zahynuly v koncentračních táborech. S jistotou lze tvrdit, že většina dětí byla deportována do vyhlazovacích zařízení se svými rodiči v rámci nacistického plánu nazvaného „konečné řešení židovské otázky“. A právě některé děti židovského původu po sobě zanechaly deníkové záznamy, které nám přinášejí zvláštní svědectví a pohled nevinných lidí na dobu válečného útlaku a teroru.

Všeobecně známým dětským svědectvím z válečných let je deník, který si psala Anna Franková. Tato dívka se narodila v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem. Pocházela ze židovské rodiny, ta po nástupu Hitlera k moci odjela do Nizozemí, kde však také brzy přestalo být bezpečno. I tuto zemi obsadili nacisté a rodina Frankova musela hledat další úkryt. Tentokrát neprchla za hranice, ale zůstala v Amsterdamu. Zde se schovávala v zadním traktu jednoho domu, a to dlouhé dva roky. Po celou dobu si dívenka zapisovala do deníčku vše, co musela s rodinou snášet – strach, útisk a bezmoc. V jednom z prvních záznamů v deníku Anna popsala situaci takto:

„Od května 1940 to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom kapitulace a vpád Němců, a pro nás Židy začala bída. Jeden židovský zákon stíhal druhý a naše svoboda byla strašně okleštěna. Židé musejí nosit židovskou hvězdu; Židé musejí odevzdat jízdní kola; Židé nesmějí jezdit tramvají; Židé nesmějí jezdit autem, ani soukromým; Židé smějí nakupovat jen od 15 do 17 hodin; Židé smějí jen k židovskému holiči; Židé nesmějí od 20 hodin večer do 6 hodin ráno na ulici; Židé nesmějí do divadel a do kin a nesmějí se zdržovat ani na jiných místech určených k zábavě; Židé nesmějí na plovárny a stejně tak na tenisová, hokejová a jiná sportovní hřiště; Židé nesmějí veslovat; Židé nesmějí na veřejnosti sportovat; Židé nesmějí po osmé hodině večer sedět na vlastní zahradě, ani u známých; Židé nesmějí navštěvovat křesťany; Židé musejí chodit na židovské školy a podobně a podobně. Tak probíhal náš život a my nesměli tohle a nesměli tamto.“

Jeden z posledních zápisů patnáctileté dívky ze dne 15. července 1944 v sobě nese smutek, ale také víru a naději:

„To je tíha dnešní doby: ideály, sny, krásná očekávání se nemohou uplatnit nebo je zasáhne nejděsivější skutečnost a naprosto je rozmetá. Je to zázrak, že jsem se nevzdala všech očekávání, neboť se zdají absurdní a neuskutečnitelná. Přesto na nich pevně lpím, navzdory všemu, protože ještě pořád věřím na dobro v člověku. Nejsem prostě schopna toho, abych celý svůj život a všechno budovala na základě smrti, bídy a chaosu. Vidím, jak se svět stále více proměňuje v poušť, slyším stále dunivěji valící se hrom, který zabije také nás, cítím utrpení milionů lidí. A přece, hledím-li k nebesům, myslím si, že se všecko zase obrátí k dobrému, že přestane i tato krutost, že se do řádu světa navrátí klid a mír. Zatím musím zůstat věrná svým představám, v dobách, které nastanou, je snad přece jenom bude možné uskutečnit.“

Annin deník končí dne 1. srpna 1944. O tři dny později rodinu v úkrytu našla nacistická bezpečnostní služba. Na začátku září téhož roku se členové rodiny rozdělily ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, kde za měsíc zemřela Annina matka Edith. Na počátku roku 1945 byla Anna se svou sestrou Margot držena v táboře v Bergen-Belsenu, kde obě podlehly tyfové epidemii, pouhých pár týdnů před příchodem osvobozenecké britské armády. Z rodiny se z koncentračního tábora vrátil živý pouze otec Otto Frank, který se zasloužil o vydání deníku své dcery.

Jenom o pár dní později než Anna Franková se v Plzni narodila další židovská dívka, která po sobě zanechala deník z válečných let. Jmenovala se Věra Kohnová. Stejně jako Anna si do deníčku zapisovala každodenní zážitky, které byly postupem času čím dál smutnější.

Věra ráda jezdila na kole, avšak tato zábava jí byla nacisty zakázána. Záhy nemohla chodit ani do školy a většinu času trávila ve stísněném bytě s rodinou. Dívka v deníku zmiňovala mnoho kamarádů mezi svými vrstevníky, z nichž naprostá většina zemřela v koncentračních táborech. Věru čekal stejný osud, což sama tušila. Její poslední záznamy se věnují očekávanému transportu do Terezína. Dne 13. ledna 1942 vyprovázela na vlak do koncentračního tábora své dvě kamarádky. Tehdy na ní dolehl obrovský smutek a se svou maminkou plakaly nad beznadějnou situací. Pláč rodinu doprovázel i v následujících dnech, kdy probíhalo balení pár věcí a stříhání vlasů, ve Věřině případě pěstěných a dlouhých do půli zad. Ze dne 15. ledna 1942 pochází poslední řádky v deníku:

„Neděle už se, bohužel, blíží. U nás je pořád smutno. Musíme všichni balit … Pro Pána Boha, já už jsem na konci deníku. No, už bez toho nemůžu moc psát. Už jsme tu jenom zítra a pozítří, a pak, kdo ví, co bude pak. Dneska už odjel první transport ze Sokolovny. Pozejtří nastoupíme my jeho místo. Jak se mi bude po tobě, deníčku, stejskat. To jsem si, věru, nemyslela, když jsem v srpnu po zkouškách začala psát své zážitky, že takhle smutně skončím. Nezažila jsem sice ten půl roku mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala. S Bohem, můj deníčku! S Bohem!“

Stejně jako její kamarádi, ani Věra Kohnová se domů již nikdy nevrátila. Zemřela v březnu roku 1942 v koncentračním táboře Izbica. Zanedlouho dojde v Plzni k odhalení pamětní desky této nevinné dětské oběti holocaustu, které se někdy přezdívá „česká Anna Franková“.

Od roku 1941 do roku 1942 si psal deník také židovský chlapec Petr Ginz. Jeho zápisky každodenních radostí i strastí přerušil rovněž transport do koncentračního tábora. Chlapec byl nadaným pisatelem a dokonce autorem několika příběhů inspirovaných díly jeho oblíbence Julese Verna. Své „knihy“ Petr doplňoval i kresbami. Psát a kreslit nepřestal ani za zdmi Terezína, kde začal se svými spoluvězni tvořit časopis Vedem. Sám působil jako šéfredaktor po celé dva roky, než bylo rozhodnuto o jeho přemístění do Osvětimi. Zde dne 28. září 1944 ve věku 16 let zemřel v plynové komoře. Dodnes se díky jeho sestře, která hrůzy koncentračního tábora přežila, dochovaly mimo jiné Petrovy kresby prostředí terezínského ghetta.

Související

Írán se připravuje na oslavy výročí islámské republiky.

Většina Íránců kritizujících současný režim by návrat před rok 1979 nechtěla, uvádí Horčička

Uplynulo 45 let od oficiálního zrušení monarchie v Íránu, čímž byla završena islámská revoluce vedená duchovním Rúholláhem Chomejním. Následný proces islamizace země postupoval velmi rychle a její ráz proměnil během několika málo let, uvádí Matouš Horčička v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Odborník na Blízký východ působící v Asociaci pro mezinárodní otázky v té souvislosti upozorňuje, že svržená vláda šáha Muhammada Rezy Pahlavího svou prozápadní a sekulární orientací neodrážela postoje velké části íránské společnosti, která byla tradičně a nábožensky laděná. Dále vysvětlil například to, proč uchopení moci Chomejním představovalo logické vyústění tehdejších událostí nebo jaké jsou nástroje, kterými z revoluce vzešlý systém udržuje v zemi dlouhá desetiletí status quo.
Anna Honzáková

První české vědkyně se prosadily mezi lékaři či historiky

K 11. únoru se váže Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, který má mimo jiné upozornit na fakt, že i ženy jsou ve vědeckém světě nepostradatelné. Ještě počátkem minulého století však vědeckých pracovnic působilo velice málo, a to kvůli předsudkům zakořeněným ve společnosti, že se ženy ve vědě nemohou tak dobře uplatnit jako muži. Přesto se mnohé české ženy ve vědě zapsaly, a to na poli medicíny, přírodních věd nebo třeba historie a etnografie.

Více souvisejících

historie holocaust židé Anna Franková Věra Kohnová Petr Ginz

Aktuálně se děje

včera

Sebastian Kurz

Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz byl odsouzen

Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz byl shledán vinným z křivé výpovědi, když před parlamentním vyšetřovacím výborem minimalizoval svou roli při jmenování dozorčí rady významné státní investiční společnosti ÖBAG. 

včera

včera

Kritik Kremlu Alexej Navalnyj

Navalného tým nabízí odměnu za informace, které objasní jeho "vraždu"

Spolupracovníci ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného nabízejí odměnu ve výši 20 000 eur za jakékoli informace související s jeho "vraždou" ve vězeňském táboře IK-3 za polárním kruhem. Tuto výzvu adresovali příslušníkům ruské armády, policie, zaměstnancům Federální bezpečnostní služby (FSB), Vyšetřovacího výboru (Sledkem) a prokuratuře.

včera

včera

Petr Moos

Zemřel bývalý ministr dopravy a zakladatel dopravní fakulty Petr Moos

Ve věku 78 let dnes zemřel Petr Moos, vedoucí týmu, který připravoval rozšíření Krajské nemocnice Liberec o objekt Centra urgentní medicíny. V roce 1998 byl ministrem dopravy ČR v Tošovského vládě a jiného založil Fakultu dopravní na Českém vysokém učení technickém v Praze.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Putin přišel o spojence. Ztratil kontrolu nad zemí ve své alianci

Arménie pozastavila své členství ve vojenské alianci Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OZKB), kterou vede Rusko. Premiér Nikol Pašinjan to v rozhovoru odvysílaném ve čtvrtek odůvodnil tím, že aliance Arménii zklamala.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy