K čemu může posloužit čaj? Je to nápoj pro zahřátí, rituály i zdraví

Počátky využívání čajových lístků se pojí hned s několika legendami. Bezpochyby se však čaj začal pít ve staré Číně. Podle jedné legendy čaj objevil samotný čínský císař jménem Šen-nung roku 2737 před naším letopočtem, a to při odpočinku. Jednou prý seděl pod stromem čajovníkem, na klíně měl misku s horkou vodou. A právě do té mu mělo spadnout několik čajových lístků. Panovníka tehdy údajně ze spánku probrala vůně, která se najednou linula z misky, kterou držel. Proto nápoj ochutnal, a stal se tak prvním člověkem, který pil čaj. Z Číny se pak čaj rozšířil do Japonska nebo Indie, kde se konzumoval především během nejrůznějších rituálů nebo meditací. Čaj byl od počátku také užíván jako lék na celou řadu zdravotních potíží.

Nejstarší archeologické doklady o využívání čajových lístků pochází z hrobky čínského císaře Jing Di z dynastie Chan. Ten zemřel roku 141 před naším letopočtem a čaj za svého života prý velice rád popíjel, a tak si ho nechal dát i do hrobu, aby si lahodný nápoj mohl dopřávat také v posmrtném životě. První písemná zmínka o čaji je dochována z roku 350 našeho letopočtu, a to z pera čínského spisovatele a básníka jménem Kuo-Po´. Tento muž nám zanechal tehdejší postup přípravy nápoje, tedy vaření čajových lístků ve vodě. Po dlouhý čas byl čaj určen výhradně pro císařský dvůr jako luxusní komodita a jako lék. Nápoj byl často připravován s cibulí nebo se zázvorem. Z roku 420 našeho letopočtu pochází zpráva o využívání čaje pro správnou koncentraci během buddhistických meditací v čínských klášterech. Při nich se také nacházely zahrady, kde se čajovníky pěstovaly.

Někdy v 7. století se čaj rozšířil i mezi prosté čínské obyvatelstvo. V této době začaly také vznikat první čajovny. V roce 780 vznikla první odborná kniha věnující se čaji, jeho přípravě, léčivým účinkům, druhům čaje a čajovým rituálům, kterou sepsal Lu-Yu – muž považovaný za vůbec prvního odborníka na čaj a čajovou kulturu. Lu-Yu například kladl důraz na to, aby se čaj vždy připravoval z čerstvé a pramenité vody nebo aby se k němu nepřidávalo žádné výrazné koření. Ze zmíněné knihy je možné také zjistit, že čaj se začal připravovat novým způsobem – listy čajovníku se sušily a lisovaly do placek, které se následně pražily a rozemlely na prášek. Do té doby se čaj nepražil.

První písemná zmínka o čaji z evropského kontinentu je datována do roku 1559. Jedná se o cestopis benátského autora Giovanniho Battisty Ramusia, ve kterém se nachází popis nápoje. Když do Číny cestovali v 16. století portugalští misionáři, ochutnali v této zemi také čaj, což je patrné z jejich dopisů do Evropy. Poprvé z Evropanů chuť čaje popsal portugalský jezuita jménem Gaspar da Cruz roku 1560. A díky Portugalcům se čaj dostal také do Evropy, poprvé je doložen z Lisabonu. V roce 1618 daroval čínský císař několik beden čaje ruskému carovi. V polovině 17. století byl čaj známým a oblíbeným nápojem také v Holandsku nebo ve Francii, kde se také objevily první čajovny. Zhruba ve stejném období ochutnali poprvé čaj také Angličané. Z roku 1680 se dochovala první zpráva o dochucování čaje mlékem. Od roku 1850 začali Holanďané čaj dovážet do Ameriky.

Ve střední Evropě se čaj začal pít teprve v polovině 19. století. V jeho závěru se z pití čaje také v Evropě stal rituál – např. v Anglii známý zvyk „pití čaje o páté“. V aristokratických kruzích se zase ujala tradice čajových dýchánků v rodinném či přátelském kruhu.