Jak dlouho se u nás pije káva a co o ní napsala Magdalena Dobromila Rettigová?

Káva se ve střední Evropě rozšířila koncem 17. století. Z bitvy u Vídně roku 1683 prý poražení Turci prchali tak rychle, že ve svém táboře zanechali pytle plné kávových zrn. O původu kávy ve středoevropském prostoru napsala ve svém díle s názvem Kafíčko a vše, co je sladkého Magdalena Dobromila Rettigová toto:

„Když r. 1683 v turecké vojně od Bělehradu mezi jinou kořistí několik pytlů kafe do Vídně se přivezlo, neznal tam žádný tyto cizozemská zrníčka, jenom jistý Kolčický, který prve v Turcích pobyv, kafe znáti se naučil; ten o toto kafe žádal a bylo jemu darováno, načež on první kafírnu (Kaffeeschenke) ve Vídni otevřel, kde černé kafe ve zvyk uvedeno bylo a lahůdkou se stalo.“

Zpočátku káva nesloužila jenom jako lahodný a exotický nápoj, ale také jako lék. Zrnka kávy proto byla k dostání u lékařů a v apatykách coby prostředek na nejrůznější zdravotní potíže, například na posílení smyslů, při vyčerpání, problémech se žlučníkem či na povzbuzení srdeční činnosti. Ve venkovském prostředí se káva považovala za lék mnohdy ještě na počátku 20. století.

První kavárna na našem území byla otevřena roku 1714 v Praze. Káva vždy patřila mezi luxusní a drahé zboží, zprvu byla její konzumace výhradně spojena s vyššími společenskými třídami, ke kterým patřila šlechta nebo zámožní měšťané. Chudší vrstvy obyvatelstva místo drahé kávy popíjely lacinější náhražky, tedy nápoje připravené třeba z kořene čekanky (cikorky), šípkových jadérek nebo žita či ječmene. Rettigová se k těmto náhražkám vyjadřovala velmi kriticky:

„Já myslím, sklenice čistého, studeného mléka, že jest mnohem příjemnější, než kafe s všelikerými těmito přísadami; nebo když kafe nemá býti dobré a nepříliš slabé, raději žádné!“

Magdalena Dobromila Rettigová ve své knize „o tom, co naše pohlaví za největší blaženost vezdejšího života již přes sto let pokládati navyklo – míním o kafíčku“ zaznamenala několik rad i receptů na přípravu kávy, ale také čokolády nebo čaje. Základem dobrého kávového nápoje bylo dle Rettigové správné pražení zrn:

„Ať sobě vždy kdo chce chutného kafe zažíti, dá zvláště na pražení záležeti, nebo když se nechá přepražit, stane se nejenom neouhledné, popelavé a kalné, ale také nechutné a velmi slabé, i mimo to nezdravé, protože působí horkost a dělá obtíž v žaludku, brání trávení a působí zácpu, oučinkuje zvláště škodně na pohlaví ženské, čehož důkaz, že krásná pleť časem rychle vadne a stárne; protož hleď každý, aby se kafe nepřepražilo.“

A jak Rettigová radila kávu připravovat?

„Kdo chce kafe pouze čisté beze vší přísady míti, musí, milovný-li silného kafe, na koflíček půl lotu kafe počítat; má-li docela silné býti, počítej na koflíček černého kafe šedesát zrnek nebo i lot praženého kafe; když se voda vaří, tedy zavař dobře umleté kafe do ní, nech jediný var přejít a nalej do něho asi počítáno na čtyry koflíčky neb žejdlík kafe, čtvrt čerstvého žloutku, trochou studené vody dobře rozkverlaného, nech opět trochu, ne však dlouho povařit a odstav od ohně, přikryj ho a již za několik minut můžeš velmi čisté kafe nalívat, jest čistější i snad chutnější nežli z kterékoliv umělé zřízené mašiny.“