Jak řádila španělská chřipka v Praze? Není to neškodná rýma, varoval tisk

Za vůbec první oběť španělské chřipky je u nás považován JUDr. Egon M. Prorok, konceptní praktikant na pražském policejním ředitelství. Ten zákeřné nemoci podlehl v pouhých 25 letech, o jeho skonu informovaly v polovině září 1918 Lidové noviny: „První obětí zákeřné španělky stal se policejní úředník dr. Prorok, přidělený úřadu pro potírání válečné lichvy, který ve středu podlehl španělské nemoci.“

Na počátku října 1918 v Praze začala španělská chřipka řádit v plné síle. Místní noviny referovaly zejména o častém úmrtí mladých osob v důsledku těžké a krátké choroby. Dne 6. října nabádal deník Prager Tagblatt občany k opatrnosti, že španělská chřipka není jen „neškodná podzimní rýma“, ale nebezpečná nemoc, které již podlehl poměrně značný počet osob. V novinách byly rovněž zaznamenány případy náhle kolabujících lidí v pražských ulicích či rychlá úmrtí nemocných v přeplněných nemocnicích, kde se nákaza rychle šířila. Počet nemocných stoupal také v hustě obydlených činžácích nebo dělnických čtvrtích. Nemoc zasáhla například i pražskou ženskou věznici, kde se nakazila více než polovina vězenkyň.

Z dobového tisku je možné zjistit přibližný počet obětí španělské chřipky v Praze. V novinách byly zpravidla evidovány osoby zemřelé v nemocnici, kterých bylo v říjnu 1918 v řádech desítek denně. Počet obětí byl ve skutečnosti mnohem vyšší. Zřejmě nejhorším říjnovým dnem pro pražskou všeobecnou nemocnici byl čtvrtek 17. října, kdy španělské chřipce podlehlo 32 nemocných. Situace byla vážná, ze dne 11. října pochází zpráva přinášející čísla nově hospitalizovaných i zemřelých s děsivým dovětkem: „Sklepy obou patologických ústavů jsou přeplněny mrtvolami, takže je třeba zřídit vlastní dočasné márnice.“

Ačkoliv počet nemocných i zemřelých stoupal, úřady vydaly jen málo nařízení či omezení, která mohla přispět k minimalizování šíření nákazy. Doporučena byla dezinfekce nebo časté větrání uzavřených prostor (vyhláška stanovovala například větrání v divadlech a biografech minimálně po dobu jedné hodiny denně), zavřely se některé školy. Poměrně laxní přístup byl kritizován společností. Dne 25. října 1918 se v časopise Venkov objevila dlouhá rozhořčená zpráva, kde se mimo jiné psalo: „Nestojí lidské životy za to, aby na čas všechna divadla, biografy atd. byly uzavřeny, má snad celá veřejnost trpěti kvůli ohledu na výnosné obchody několika jednotlivců nebo společností?“ Podobně laděné články se objevovaly i v jiném tisku.

Pražská divadla se rozhodla využít nepříznivé situace k rozptýlení vystresovaných obyvatel, a proto nabízela větší počet představení. To však bohužel spíše přispělo k šíření nemoci. V divadle na Žižkově se dne 11. října 1918 uskutečnilo představení hry Láska si nedá poroučet, ve které tehdy účinkovalo několik herců s příznaky španělské chřipky! Herečka Máňa Bohatová se jen stěží držela na nohou a ještě před koncem představení zkolabovala.

Na konci října 1918 noviny oznamovaly, že „chřipka v Praze pomalu už není“. Nákaza se v hlavním městě skutečně už tolik nevyskytovala, nemoc se projevovala čím dál mírnějším průběhem. V polovině listopadu však choroba znovu naplno udeřila, v další vlně se vrátila na začátku roku 1919 a 1920. Nejzákeřnější ale byla zřejmě právě v říjnu 1918.