Jaké byly první letní olympijské hry před 125 lety?

Pierre de Coubertin a znovuzrození tradice

Za znovuzrození tradice pořádání olympijských her vděčíme muži jménem Pierre de Coubertin. Tento francouzský učitel a historik pocházel z aristokratických kruhů, kde se mu dostalo kvalitního vzdělání. Na zahraničních studijních pobytech se inspiroval a po svém návratu do Francie se snažil prosadit výuku tělesné výuky i na francouzských školách. Také si všiml výsledků archeologických výzkumů na místě staré Olympie, které potvrzovaly konání olympijských her v období starověku, a rozhodl se tradici konání sportovní akce obnovit. Poprvé s tímto záměrem veřejně vystoupil v listopadu roku 1892, realizovat ho se mu podařilo až o čtyři roky později.

Dne 6. dubna 1896, na velikonoční pondělí, se konalo slavnostní zahájení prvních olympijských her v moderních dějinách, a to v řeckých Athénách. Datum nebylo zvoleno náhodou. Roku 776 se konaly první starověké olympijské hry, a ty moderní byly tedy realizovány přesně po 1120 letech. Zahajovacího ceremoniálu se ujal řecký král Jiří I., který pak hry dne 12. dubna 1896 také slavnostně zakončil. Na prvních moderních olympijských hrách nechyběl i zástupce našich zemí a člen Mezinárodního olympijského výboru, Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Byl jediným Čechem přítomným na této sportovní události, naši sportovci se jí neúčastnili.

Disciplíny a úspěchy

Na olympiádě se tehdy soutěžilo v celkem devíti sportovních odvětvích – atletice, cyklistice, gymnastice, plavání, šermu, střelbě, tenisu, vzpírání a zápase. Nejúspěšnějším sportovcem prvních moderních olympijských her se stal německý gymnasta Hermann Weingärtner, který byl oceněn šesti medailemi! Získal tři zlaté medaile – v týmových cvičeních na bradlech a na hrazdě i v samostatném cvičení na hrazdě. Stříbrné vybojoval v disciplínách cvičení na koni našíř a na kruzích, medaili bronzovou v přeskoku. Mezi hvězdy olympijských her patřil i další Němec a gymnasta Carl Schuhmann. Ten obdržel čtyři zlaté medaile, a to za přeskok, cvičení na bradlech a na hrazdě a v řeckořímském zápase. Finále zápasu bylo napínavé, Carl Schuhmann se v něm utkal s řeckým protivníkem Georgiem Tsitasem a ukončila ho až noční tma. Proto se v disciplíně pokračovalo až příští den ráno, kdy Schuhmann Řeka velmi rychle porazil.

Vrchol olympijských her roku 1896 představoval maratónský běh, ve kterém exceloval řecký atlet Spyridon Luis, a stal se tak hrdinou národa. Za vítězství získal nejenom olympijskou medaili, ale také velké množství darů od svých fanoušků. Samotný řecký král mu daroval povoz i s oslíkem, aby mohl nadále provozovat svou živnost. Jeden z nejbohatších řeckých bankéřů mu nabídl značný finanční obnos, ale také ruku své dcery. Spyridon byl však již v době závodu ženatý a měl dvě děti. Od Řeků dostal i drobnější dárky, jako třeba zlaté hodinky nebo doživotní holičské služby zdarma.

Sportovec pocházel z velmi chudých poměrů a jako dítě se musel podílet na rodinném rozpočtu. Proto si přivydělával jako roznašeč vody, čistič bot nebo poslíček. A právě díky tomu se stal úspěšným běžcem a vítězem na olympiádě. Jeden z jeho zákazníků ho totiž navrhl kvalifikovat na účast na olympijských hrách v disciplíně maratónského běhu.

V plavání tehdy zazářil mladý Maďar Alfréd Hajós, který vyhrál v závodech na 100 a 1200 metrů. Závody probíhaly v extrémních podmínkách ve Středozemním moři, přičemž voda měla jen deset stupňů a plavcům výkony kazily také vysoké vlny. V době svého úspěchu studoval Hajós architekturu, a když se po olympiádě vrátil do školy, děkan mu prý jen suše oznámil: „Vaše medaile mne nezajímá, ale nemohu se dočkat, až uslyším vaše odpovědi při vaší příští zkoušce.“ Architekturou se Hajós později živil, ale od světa sportu se příliš daleko nevzdálil – navrhoval totiž sportovní a plavecké areály.