Jaké vánoční cukroví pekla Magdalena Dobromila Rettigová?

Pečení vánočního cukroví patří mezi zvyky s dlouhou tradicí. Jeho původ sahá až do předkřesťanských dob, kdy se o zimním slunovratu připravovalo speciální obřadní pečivo, kterému se připisovaly magické a ochranné účinky. Z tohoto „ochranného“ pečiva se postupem času vyvinulo vánoční cukroví, jehož obliba vzrostla zejména v 19. století. V této době vzniklo mnoho dodnes známých druhů cukroví, které do své kuchařské knihy zaznamenala slavná Magdalena Dobromila Rettigová.

K nejoblíbenějším druhům vánočního cukroví se dnes řadí vanilkové rohlíčky, které pekly hospodyňky již v 19. století. Postup přípravy se od té doby prakticky nezměnil. Z mouky, cukru, čerstvého másla a nastrouhaných sladkých mandlí se vypracovalo těsto, z něhož se tvarovaly drobné rohlíčky a pekly se „zvolna do žlutava“. Ještě teplé cukroví se sebralo z plechu a obalilo ve vanilkovém cukru. Ten si každá žena připravovala sama z tlučeného cukru a pravé vanilky, která „jest oblíbena pro jemnou vůni, pocházející od silice vanilkové“.

Kromě vanilkových rohlíčků bychom v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové našli i rohlíčky oříškové, sněhové, cukrové šlehané, cukrové třené nebo rohlíčky mandlové, které se dělaly takto:

„Ustrouháme 14 dkg oloupaných sladkých a 3 ½ dkg hořkých mandlí. Třeme 14 dkg tlučeného cukru s dvěma bílky půl hodiny, načež přimícháme uchystané mandle a lžíci jemně ustrouhané housky. Pak uděláme zcela malé rohlíčky, jež vyválíme v strouhané housce a zvolna upečeme.“

V městském prostředí vzniklo v 19. století další vánoční cukroví, které se peče dodnes – zázvorky. Od druhé poloviny 19. století pronikalo pro dostupnost surovin i na venkov. Magdalena Dobromila Rettigová zapsala hned několik receptů na zázvorky. Základem těsta byla vždy polohrubá mouka, cukr, strouhaný zázvor a vejce. Vajíčka se přidávala buď celá, nebo sníh z bílků – to do zázvorek sněhových. Přísadou mohla být i strouhaná citronová kůra. Hotové těsto se rozválelo na tenký plát, z něhož se následně vykrájely nejrůznější tvary. Ty se musely nechat na plechu dvě až tři hodiny „odpočinouti“, poté se zvolna upekly v troubě. Upečené zázvorové cukroví se většinou nijak nezdobilo, mohlo se však pocukrovat nebo potřít citronovou polevou.

K dnes již tradičnímu vánočnímu cukroví patří medvědí tlapky neboli pracny či pracičky. I tento druh pekla již Rettigová, která znala dva způsoby přípravy. Jedna varianta tlapek obsahovala citronovou šťávu a kůru, druhá skořici a hřebíček. V obou případech si hospodyně musela nejprve nachystat pražené mandlové těsto z cukru, nadrobno posekaných mandlí a másla. Mandle opražila na másle, přidala všechny další ingredience a míchala do zhoustnutí. Vzniklým těstem pak plnila formičky, a když horké těsto vychladlo a zatuhlo, bylo cukroví hotové.

Magdalena Dobromila Rettigová pekla i čokoládové cukroví, přičemž čokoláda tehdy ještě patřila k drahým a poměrně vzácným komoditám. Tato ingredience dala název například svátečnímu tzv. černému pečivu, jehož příprava byla následující:

„V 21 dkg mouky rozválíme 14 dkg čerstvého másla, přidáme tabulku strouhané čokolády, dva žloutky na tvrdo uvařené, 14 dkg oloupaných a utlučených mandlí, 14 dkg tlučeného cukru, trochu tlučeného muškátového ořechu, přirazíme jedno vejce a zaděláme těsto, jež vypracujeme a dáme na půl hodinky odpočinouti do chladna. Potom z něho vytvoříme cokoliv a upečeme je.“

Vánoční cukroví z dražších surovin si však mohli dovolit pouze zámožní měšťané a vyšší společenské vrstvy. Mnohem častěji se peklo cukroví z laciných a běžně dostupných ingrediencí – například cukroví škvarkové nebo z vánočkového těsta. Teprve po druhé světové válce se více rozšířilo „luxusnější“ sváteční cukroví, které se začalo také ve velkém prodávat v cukrárnách.