Kachlová kamna. Geniální středověký vynález, který vyhříval i zdobil interiér

Již od počátku své existence hledal člověk způsoby, jak se zahřát v zimě. Klíčovou úlohu zde sehrál oheň, především pak lidská schopnost ho rozdělat a využívat. Poté se mohl člověk v chladných dnech ohřívat u otevřeného ohniště. To si naši pravěcí předci budovali venku i ve svých jednoduchých příbytcích. 

Otevřený oheň v lidských obydlích se však ukázal jako nepříliš praktický způsob vytápění, který byl navíc spojen s vysokým rizikem vzniku požáru. Proto se podoba „domácího ohně“ postupně proměňovala. Trvalo však celá staletí, než se v lidských příbytcích objevil krb, z něhož se jiskry a spaliny odváděly do komína. Z otevřených krbů se vyvinuly krby uzavřené, z nich pak kamna. Krby i kamna byly zpočátku spojené výhradně s bydlením těch nejvyšších společenských vrstev, v prostém venkovském prostředí se stále využíval otevřený oheň, nad který se umisťoval tzv. zachycovač jisker, tedy zvláštní zařízení sloužící k odvádění spalin do komína. Tímto způsobem se na vesnicích vařilo a topilo někde až do 19. století.

Kachlová kamna se řadí k nejvýznamnějším vynálezům středověku. Svou konstrukční podobou výrazně přispěla ke zvýšení komfortu bydlení, byla velice praktická i estetická. Je to druh otopného zařízení s uzavřeným ohněm. Oproti otevřeným ohništím nebo krbům mají tu výhodu, že se obsluhovala ze sousední místnosti, a obyvatele pokoje tak neobtěžoval kouř nebo popel. Kamna dokázala výborně akumulovat vznikající teplo, a tak zajišťovala vysokou a dlouhotrvající výhřevnost. Dále se kachlová kamna vyznačovala bezpečným a efektivním provozem. Otevřené ohniště nebo krb spotřebovaly mnohem větší množství dřeva než kamna.

První kamna vyrobená z keramických kachlů jsou doložena ze zemí západní Evropy, a to někdy z období 9. a 10. století. Na našem území se kamna prokazatelně používala v polovině 13. století. Tehdy se toto „topení“ stavělo z tzv. nádobkových kachlů, které svým tvarem připomínaly hrnce. Postupem času se kromě praktické funkce začal klást důraz také na podobu otopného zařízení. Kamna pak interiér nejenom vyhřívala, ale také zdobila. Seskládána totiž byla z tzv. reliéfních kachlů, tedy kusů zdobených nejrůznějšími motivy. Ty se objevovaly na kamnech někdy od poloviny 14. století, rozmanitost zobrazovaných reliéfů pak dosáhla svého vrcholu o století později, kdy se vytvářelo velké množství námětů. Kamna tak mohly zdobit žánrové scény zobrazující třeba rytíře na koni nebo při souboji, později také šlechtické nebo královské portréty. Významní šlechtici si kamna nechávali stavět z kachlů nesoucích jejich erb, a otopné zařízení tak rázem nabylo reprezentačního charakteru. Oblíbené byly také motivy z mytologie nebo Bible. Na kamnech se objevovaly postavy světců a světic, svaté rodiny, Ježíše Krista či různé náboženské výjevy. Podle některých detailů se dalo rozpoznat, zda byl zadavatel výroby kamen katolického nebo protestantského vyznání.

V dobách gotiky se v interiérech neobjevovala kachlová kamna barevná, ta jsou až záležitostí renesance. Tehdy se obrazy na keramických kachlích začaly opatřovat barevnými glazurami, měnila se také jejich ikonografická skladba a velikost. Původně čtvercové reliéfy se zvětšovaly a natahovaly do obdélného tvaru, zdokonalovalo se jejich výtvarné provedení. Postavy na kachlích bývaly již detailně propracovány, měly typický dobový oděv. V období renesance se kamna zdobila také rozličnými ornamenty, které mnohdy na tělese topení vytvářely jakousi tapetu. 

Všechny výše uvedené informace známe díky archeologickým nálezům z prostor středověkých panovnických i šlechtických sídel nebo měšťanských domů. Díky poznatkům archeologů víme, jakým způsobem naši předci vytápěli své domácnosti a jak jejich otopná zařízení vypadala.

Kachlová kamna, to je geniální středověký vynález, který přežil do dnešní moderní doby. V pozměněné podobě se na venkově využívala běžně až do 20. století, na chalupách v nich lidé s oblibou zatápí dodnes.