Den Tří králů v minulosti? Takhle ho slavili naši předci

Zatímco pro západní křesťanství znamená svátek Tří králů závěr vánočního času, v případě východní liturgie je 6. leden svátkem, kterým Vánoce začínají. V tento den si totiž pravoslavní připomínají Zjevení Páně, tedy nejdůležitější vánoční svátek východní církve. Tři krále oslavují ve svátek Narození Páně, tedy 25. prosince.

O postavách tří králů, kteří se šli poklonit Synu Božímu, najdeme zmínku v Matoušově evangeliu:

„Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

(…) A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“

Ve zmíněném Matoušově evangeliu není zmínka o počtu králů. Proto bychom se ve středověku setkali s počtem dvou až dvanácti mudrců. Ve 3. století přišel poprvé s počtem tří králů řecký církevní otec a teolog Órigenés, který písemně zaznamenal „tři mágy“, kteří se přišli poklonit Synu Božímu. Podle tradice tedy Tři králové přicházeli z východu do Betléma, odkud měli za úkol králi Herodovi přinést nějaké zprávy o právě narozeném zázračném dítěti. O třech mudrcích se jako o králích začalo mluvit v 6. století – poprvé je takto tituloval Caesarius z Arles. Dnes známá jména Kašpar, Melichar a Baltazar pak byly poprvé ve spojení se třemi mudrci písemně zaznamenány v 9. století. Ve středověku se však dlouho hovořilo pouze o třech králích bez jakéhokoliv pojmenování. Teprve ve 12. století se jména Kašpar, Melichar a Baltazar pro tři krále naplno ujala, a to tehdy, když jejich existenci a pravost potvrdil kancléř Sorbonny jménem Petr Comestor.

Tři králové přinesli malému Ježíškovi do Betléma tři dary, kterým benediktinský mnich Beda Ctihodný přisoudil symbolický význam. Zlato symbolizovalo královskou důstojnost Ježíše Krista, kadidlo odkazovalo na jeho božský původ a myrha upozorňovala na jeho budoucí obětování.

Svátek Tří králů byl v minulosti spojen s lidovými oslavami a tradicemi. Od dob středověku je znám zvyk koledování. Na Tři krále chodili především žáci a studenti od stavení ke stavení, kde zpívali písně o narození Ježíše Krista. Poznávacím znamením koledníků byla velká hvězda. Předvečer svátku Tří králů byl ve znamení věštění budoucnosti. Naše předky například zajímalo, jak dlouho budou ještě mezi živými. Této věštby se zúčastnila celá rodina, kdy každý člen zapálil jednu svíčku. Všechny svíčky musely být stejně vysoké a stejně silné. Komu svíčka hořela nejkratší dobu, ten měl nejdříve zemřít. Také záleželo na dýmu, který od hořící svíce stoupal. Pokud stoupal směrem nahoru, měla duše dotyčného po smrti směřovat do nebe. Když však svíce hořela nezvykle a dým mířil spíše dolů, měla se i tam ubírat duše dotyčného po jeho smrti. Na Tři krále se také věštilo pomocí lodiček z ořechových skořápek nebo lití olova, což máme dnes spojené spíše se Štědrým dnem. Mladá děvčata se brzy ráno omývala sněhem, aby byla příští rok zdravá a krásná. Zdraví a sílu měla člověku zajistit koupel ve studeném potoce či ve studené studánce před východem Slunce na Tři krále. Ze stejného důvodu se na Tři krále pila posvěcená voda. Na konci středověku se rozšířilo žehnání vody a křídy, které pak měly mít ochrannou moc pro stavení, která s nimi přišla do styku. Proto se dodnes na dveře příbytků píší křídou písmena K + M + B. Tento zvyk se naplno ujal po třicetileté válce.