Horečka omladnic. Proč byl dříve bezpečnější porod doma než v porodnici?

Vznik porodnic s odborně vzdělaným personálem měl rodičkám zajistit bezpečí a zmírnit zdravotní rizika, včetně úmrtí při porodu. Paradoxně právě v porodnicích začaly ženy po porodu umírat častěji než ty, kterým při porodu doma pomáhala „po staru“ porodní bába.

Pojem horečka omladnic označuje onemocnění, které vzniká v důsledku bakteriální infekce. Nejčastěji tuto chorobu (známou také pod latinským názvem febris puerperalis) způsobuje bakterie Streptococcus pyogenes. Mezi symptomy onemocnění patří horečka, vyrážka nebo zanícení ran. Častou komplikací v minulosti byla otrava krve, která vedla ke smrti rodiček.

Horečka omladnic byla v 19. století, kdy byl zaznamenán značný počet rodiček umírajících na tuto chorobu, známá také jako puerperální zimnice. Slovo „omladnice“ se někdy nahrazovalo slovem „koutnice“ – obě značila šestinedělku. Ještě v 19. století se lékaři často domnívali, že horečka omladnic je nakažlivá choroba, která se přenáší z rodičky na rodičku. V některých porodnicích byly dokonce epidemie této nemoci, což lékaři nedokázali vysvětlit a dokonce tento fakt někdy přičítali špatnému regionálnímu povětří. Teprve později se přišlo na to, že horečku omladnic u svých pacientek způsobili sami porodníci, když si před asistencí u porodu neumyli ruce. Bakterie se totiž dostávaly na rukou lékaře z pitevny na porodní sál.

Úmrtnost matek po porodu byla tedy ještě v 19. století poměrně vysoká a více rodiček zemřelo v nemocnici než při domácím porodu. Známé jsou také případy, kdy lékař zavolaný ke komplikovanému domácímu porodu znamenal riziko. V únoru roku 1849 v Praze zemřela krátce po porodu mladá hraběnka Anna Wartenberg-Waldsteinová, dcera Karla II. ze Schwarzenbergu. Lékař, který pomáhal dítěti na svět, zřejmě na matku ze svých rukou přenesl choroboplodné zárodky a u hraběnky bohužel propukla horečka omladnic.

Až do poloviny 19. století nikdo úmrtnosti rodiček v porodnicích nevěnoval zvýšenou pozornost. Při porodu se vždy počítalo s rizikem úmrtí matky nebo dítěte. Roku 1847 zaznamenal maďarský lékař Ignác Semmelweis v nemocnici ve Vídni, že rodičky s asistencí porodní báby při porodu zpravidla neměly žádné zdravotní komplikace, zatímco matky rodící za přítomnosti lékařů často umíraly. Doktor Semmelweis se tehdy domníval, že za tímto problémem stojí nedostatečná hygiena lékařů. S jistotou to pak tvrdil, když si jeden z jeho kolegů způsobil při pitvě zranění skalpelem a následně měl stejné projevy nemoci jako rodičky a stejně jako ony zemřel na otravu krve.

Na základě této události navrhl dokonce doktor Semmelweis svým kolegům, aby si po pitvě a před příchodem na porodní sál myli ruce chlorem. Mnoho lékařů to skutečně začalo praktikovat a rázem se úmrtnost matek po porodu značně snížila. I přesto nikdo Semmelweisovi nevěřil, že objevil skutečnou příčinu horečky omladnic. Lékař nakonec z vídeňské nemocnice odešel do Budapešti, kde se snažil šířit osvětu mezi porodníky, ovšem opět neúspěšně. Až dlouho po jeho předčasném úmrtí, v roce 1879, se k jeho teorii přiklonil slavný francouzský bakteriolog Louis Pasteur a za příčinu úmrtí rodiček byly uznány bakterie na neumytých rukou lékařů. Zvýšená hygienická opatření v nemocnicích se pak stala samozřejmostí. Úmrtnost matek v porodnicích rázem klesla z 10 procent na 2 procenta a postupně se ještě snižovala.