Jak vypadal běžný život na středověkém hradě? Chlad a tma byly ty nejmenší starosti

Domácnost vyšší společenské vrstvy, která sídlila na objektech typu hradu či výstavnější tvrze se skládala z několika částí, především rezidenční (samotné obydlí hradního pána a jeho rodiny, popřípadě též části jeho družiny), provozní (kuchyně, spíže) a hospodářské (předhradí, stáje, popřípadě též kovárna). Dále by bylo možné dle náročnosti stavby a možností majitele přidat reprezentační část, kterou představoval většinou velký sál v patře, sakrální část v podobě kaple atd.

V základu však šlo o trojdílný dům, který se v rámci hradu mohl několikrát uplatňovat jako pomyslné byty pro majitele hradu, jeho rodinu a družinu. Mohutné zdi zajišťovaly sice bezpečí, z provozního hlediska však nebyly výhodné. Vytopit mnohdy velké a vysoké zaklenuté prostory, nebylo jednoduché. V dobách, kdy byly hrady obývány se však nejednalo o tak vlhké a chladné prostory jako dnes, přesto bychom se zde museli vypořádat s jinými teplotními možnostmi, než na jaké jsme dnes zvyklí.

Menší rozměry oken a dveří neměly ani tolik obranný důvod, jako opět pragmatický. Čím menší otvor, tím menší únik tepla. Topilo se jen v některých částech. Například na Bezdězu se v rámci purkrabství topilo pouze v komnatě s krbem, zatímco prostředí síň se nevytápěla. Člověk tak přecházel z místnosti, která se teplotně rovnala stavu venku, do místnosti příjemně vytopené.

Špatné izolační a tepelné možnosti rozměrných kamenných místností bylo na hradech možno eliminovat například vestavěním dřevěné komory, respektive obložením kamenných zdí dřevem. Šlo buď o jednodušší a hrubší provedení srubového typu, kdy se všude kolem kolem místnosti, to znamená na podlaze, na zdech i na stropě, vystavěly trámové příčky, přičemž prostory mezi trámy (kůly) byly vyplněné mechem, který byl často schován za lišty. Tato dřevěná izolace mohla být skryta či barevně vymalována, jindy se též uplatnila ve své syrovosti, jak to například ukazuje Hrádek v Kutné Hoře. Propracovanější a esteticky náročnější ukázku představovalo tzv. táflování, o němž si lidé mohou udělat dobrou představu na hradě Karlštejně, kde se jedna taková komnata dochovala.

Další možností bylo obložení stěn kožešinami či koberci s různými motivy a dekory, přičemž tento styl interiérové výzdoby a zároveň zateplení se udržel i do dob novověkých zámků, kdy je začaly nahrazovat látkové tapety.

Tmavé místnosti byly osvětlené jen přiměřeně velkými okny. Skleněná výplň nebyla samozřejmostí. V počátcích se jednalo o výplň pomocí membrány, tedy kůže, která částečně propouštěla světlo, ale nebyla zcela průhledná jako sklo. Membrána se pak v oknech uplatňovala vedle skla, které mělo podobu koleček (terčů) či kosočtverce (roupové sklo). Postupem času začalo sklo převažovat, přičemž se jednalo stále jen o menší čiré skleněné terče či plátky, dělané na způsob vitrážových oken v kostelech a katedrálách.

Osvětlení místností bylo možné jen pomocí ohně v hlavním krbu, který též zahříval místnost, popřípadě existovaly i menší osvětlovací krby. Svíčky byly velice drahé a uplatňovaly se spíše v církevním prostředí. Mnohem častěji se tak využívaly různé louče, smolné třísky, kahany apod.

Vybavení domácnosti bylo značně skromné. V období středověku, tedy gotického slohu, šlo de facto o několik dřevěných částí nábytku, především postel, lavice na sezení a stůl. Jako úložný prostor pro oblečení, ale též cennosti jako byly peníze či listiny, sloužily truhly a truhlice, které měly též funkci sedací. Skříně a jiné vymoženosti de facto neexistovaly. Až v období pozdní gotiky, ale především od období renesance se začínají objevovat první skříně a další variace sedacího nábytku.

Největším luxusem ve středověku však bylo soukromí a teplo. Soukromí neměli obyvatelé hradu o nic více, než lidé na venkově. Hradní pán žil se svojí rodinou často v jedné místnosti, popřípadě dvou, kdy žena a děti měly teplotně příznivější, dřevem zateplenou místnost, a muž místnost sousedící. Zbylá část hradu často sloužila pro reprezentaci a provoz hradu, popřípadě pro ubytování družiny hradního pána. I přes tento zdánlivý nekomfort, který by dnes kde kdo odmítl, je jisté, že ve srovnání s podmínkami na venkově se, dnešním slovníkem, jednalo o středověké luxusní bydlení.