Jan Černý: Významný český autor, na kterého historie zapomněla

Jan Černý, známý také pod přízviskem Niger, přišel na svět do kališnické rodiny v Praze někdy kolem roku 1456, přesné datum jeho narození není známo. První písemná zpráva o tomto muži pochází ze dne 27. února roku 1479, kdy složil bakalářskou zkoušku na pražské univerzitě. Není jisté, zda následné magisterské studium dokončil, ovšem určitě věnoval značný čas samostudiu. Dochovaly se jeho přepisy významných medicínských děl dané doby nebo výpisky z nich.

V roce 1482 se Jan Černý odstěhoval z Prahy do Litomyšle, kde působil jako duchovní Jednoty bratrské. V Litomyšli žil až do roku 1500 (než se přesunul do Prostějova), a tak v tomto východočeském městě zaznamenal vlnu morové epidemie v roce 1495. Na základě této zkušenosti napsal své první lékařské dílo s názvem Spis o nemocech morních, kterak se mají lidé chovati před tím i po tom času. Tento spis Černý dokončil již v roce 1496, vytištěn byl až roku 1506 u Pavla z Meziříčí v Litomyšli. Dílo se dočkalo ještě několika dalších vydání (např. roku 1518 v Plzni, roku 1530 v Praze nebo roku 1633 v Olomouci) a jeho význam spočívá především v tom, že se jedná o první česky psaný spis o moru. Odborných děl s tématikou moru u nás od středověku sice vznikalo mnoho, do doby Jana Černého však byly psány latinsky, což značně omezovalo okruh čtenářů. Přitom právě tyto spisy měly být logicky ideálně dostupné nejširší veřejnosti, aby lidé mohli dodržovat důležitá preventivní opatření.

Ve svém díle Černý mor popisoval jako nemoc, kterou doprovází horečky, bolesti, puchýře a tmavé vředy, pro které je typický hnilobný zápach. Příčinu onemocnění spatřoval v narušení vlhkosti v blízkosti srdce člověka, zkaženém povětří či zkažených vodách nebo v negativní konstelaci nebeských těles. Pokud člověk vdechl „zkažený vzduch“, otrávil tak svou krev i ostatní tělesné šťávy. A tak došlo k rozvoji onemocnění a mnohdy i rychlé smrti. Černý ve svém díle také zmiňoval, že mor se zpravidla šířil na přelomu léta a podzimu. Nejnáchylnější dle jeho názoru byly k nákaze lidé oddávající se smilstvu a obžerství. Jako nejúčinnější preventivní opatření pak uváděl opuštění zamořeného místa. Ideální prý bylo odstěhovat se tam, kde již byla morová nákaza zlikvidována.

Prevenci představovalo také pouštění žilou nebo užívání projímavého bylinného sirupu. Účinné mělo být také pravidelné popíjení vína se šafránem, muškátem, růžovými poupaty, zázvorem, hřebíčkem nebo kafrem. Kuriozitou se nám dnes může zdát přidávání rozdrcených kostí jelena nebo jednorožce do vína. Černý se ve svém díle dále zaměřil na vhodné stravování v době morové epidemie. Psal, že nejvhodnější je konzumace masa lesní zvěře nebo dobytka chovaného na čerstvém vzduchu v horských oblastech. Prospěšné měly být také potraviny kyselé, naopak nedoporučoval mléko a sýry. K pití bylo nejlepší lehké víno. I v těžké době moru měl člověk podle Jana Černého „veselé mysli býti“.

Jan Černý je také autorem prvního česky psaného herbáře, který vyšel roku 1519 pod názvem Kniha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář, velmi užitečná z mnohých kněh latinských i z skutečných prací vybraná. Herbář Jana Černého se v několika ohledech liší od herbářů jiných autorů dané doby. Jan Černý například podává podrobný popis rostlin a líčí vlastní zkušenosti s jejich použitím, což do té doby nebylo u herbářů obvyklé.

Jan Černý zemřel v říjnu roku 1530 v Prostějově. Stejně jako datum narození, tak i přesné datum úmrtí není známo.