Každodenní strach a kolektivní panika. Morová epidemie v dobových pramenech

Epidemie moru zasáhla v dějinách Evropu v několika vlnách od roku 1348 do roku 1720. Z tohoto dlouhého období se dochovalo značné množství písemných svědectví, ze kterých je patrný každodenní strach či kolektivní panika.

Až do konce 19. století nebyla lidem známa příčina morové nákazy. V písemných pramenech bychom se nedočetli o žádné spojitosti s blechami, krysami nebo špatnými hygienickými podmínkami či návyky. Mor byl často dáván do souvislosti se „zkaženým“ ovzduším nebo zvláštními úkazy na obloze, jako je například kometa nebo zatmění slunce. Ani lékaři v 18. století ve svých spisech nezmiňovali příčinu moru. Dochovaly se nám však podrobné popisy průběhu onemocnění. Z pera jednoho marseilleského lékaře z roku 1720 pochází zpráva o počínajících příznacích moru:

„Nemoc začínala bolestmi hlavy a zvracením, pak následovala vysoká horečka. (…) Jejími příznaky obvykle byly pravidelně se vracející mrazení, tep slabý, nehmatný, pomalý, pak zrychlený, nevyrovnaný, zesílený, hlava natolik ztěžklá, že ji nemocný jen stěží mohl udržet, vypadal, jako by měl závratě nebo byl opilý, měl netečný pohled, který vyjadřoval zděšení a beznaděj.“

Morová nákaza bývala často metaforicky přirovnávána k požáru, který se šíří od města k městu, od domu k domu. Tento „oheň“ šířící se choroby měla zažehnout kometa, která se prý na obloze před příchodem choroby objevovala. Kronikáři skutečně tento úkaz mnohdy před morovou nákazou zaznamenali. Epidemii přirovnával k ohni třeba Boccaccio ve svém Dekameronu: „Mor zuřil proto tak silně, že se stykem přenášel z nemocných morem na osoby zdravé, nejinak než to dělá oheň, když jsou mu hodně nablízko věci suché nebo mastné.“ Již zmíněný marseilleský lékař si k morové epidemii roku 1720 podobně zaznamenal, že je „udivující hbitosti, s jakou nemoc přeskakovala náhle z domu na dům, z ulice na ulici, jako by se šířil požár. (…) Zmocňovala se toho velkého města tak rychle jako vzplanutí.“

V dochovaných dobových svědectvích je možné zaznamenat každodenní strach, bezmoc, zoufalství nebo kolektivní paniku. Strach navíc umocňoval fakt, že mor mohl zasáhnout a zabít kohokoliv – zdravého i nemocného, mladého i starého, bohatého i chudého. Choroba přicházela náhle a zabíjela rychle. Svědek morové epidemie v roce 1348, pařížský karmelitán Jean de Venette poznamenal, že lidé „byli nemocní jen dva nebo tři dny a rychle umírali, byť byli tělesně takřka zdrávi. Kdo dnes byl ještě zdráv, zítra umřel a skončil v zemi.“ Jistý španělský lékař zapsal průběh morové nákazy v Malaze roku 1650: „Hodně jich umíralo náhle, další po několika hodinách a ti, o kterých se myslelo, že se zachránili, náhle padli mrtvi, když to všichni ostatní nejméně čekali.“ Daniel Defoe, autor známé knihy Robinson Crusoe, také napsal dílo s názvem Deník morového roku, kde o epidemii v Londýně roku 1665 zmínil, že „lidé podléhali morní nemoci tak záhy, že bylo nemožné a vpravdě bezúčelné chodit po městě a vyptávat se, kdo je nemocný a kdo zdravý nebo zapečeťovat domy tak přesně, jak to věc vyžadovala.“ Není divu, že morovou nákazu provázel každodenní strach. Jistý milánský mnich s morem v roce 1630 spojoval „spleť mrtvol, umírajících, bolest a výkřiky, vytí, děs, bolest, úzkost, strach, krutost, krádeže, gesta beznaděje, slzy, volání, chudobu, bídu, hlad, žízeň, samotu, vězení, hrozby, tresty, lazarety, mastě, operace, dýměje, chrchly, podezřívavost, mdloby.“

Z města zasaženého morovou nákazou se stával uzavřený svět. Nikdo do města nesměl přicházet a nikomu z něj nebylo dovoleno vycházet. Infikované domy byly zabedněny. Lidé ze strachu většinou neopouštěli vůbec své příbytky, někdy ani neotevírali okna nebo dveře. Život na ulicích zanikl, stejně jako každodenní mezilidský kontakt. Klid, ticho, samota a strach. Atmosféru morové doby nám popisuje třeba italská kronika moru z roku 1630:

„Zatímco se po ulicích válely jednotlivé mrtvoly a ležely tam celé hromady nebožtíků a lidé je měli stále před očima a klopýtali o ně, takže celé město vypadalo jako jediná umrlčí komora, bylo tu ještě něco mnohem hroznějšího a odpornějšího: lidé byli na sebe jako psi a v jejich vzájemném podezřívání byla jakási zběsilá a nestvůrná vášeň. (…) Nepodezříval jenom soused souseda, přítel přítele, host hostitele, ale hrůzu vzbuzovala i slova, jež obvykle vyjadřují pouta lidské lásky: muž se bál ženy, otec syna a bratr bratra; a je hrozné a ohavné, že musíme říci, že vzbuzoval strach i rodinný stůl a manželské lože jako nástrahy a úkryty travičů.“

Lidé se moru báli tak, že propadali beznaději nebo také šílenství. Podle dochovaných písemných zpráv umírali strachy a žalem, ze strachu zabíjeli druhé nebo sebe. Michel de Montaigne zaznamenal zoufalé jednání vesničanů ohrožených morovou nákazou, kdy lidé sami sobě vykopali hrob, lehli si do něj a očekávali příchod smrti: „Leckterý zdravý si již sám kopal hrob; jiní do něho uléhali ještě zaživa. A když jistý nádeník z mé čeledi umíral, nahrnul na sebe rukama i nohama hlínu.“

Ve většině zápisů morových kronikářů pak najdeme společný znak konce morové epidemie – nárůst počtu uzavíraných manželství. Již zmíněný Jean de Venette ve 14. století napsal:

„Když ustala epidemie, morová horečka a úmrtí, zbývající muži a ženy se brali jako o závod. Přeživší ženy měly neuvěřitelný počet dětí.“

Související

Veronika Bílková Rozhovor

75 let od Všeobecné deklarace lidských práv. Vnímáme ji jako samozřejmost, což však mnohde stále neplatí, varuje Bílková

Valné shromáždění OSN schválilo před třičtvrtě stoletím, 10. prosince 1948, Všeobecnou deklaraci lidských práv. Nevedla k tomu jen zvěrstva druhé světové války, ale také zkušenost s totalitními režimy v meziválečném období, upozorňuje profesorka Veronika Bílková. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz přiznává, že dokument není právně závazný nástroj, zároveň dodává, že se stal základem pro jiné smlouvy, které právně závazné jsou. Odbornice na mezinárodní humanitární právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dále vysvětlila například to, proč si nemyslí, že nastal čas Deklaraci aktualizovat či měnit, a z jakého důvodu není šťastné zmiňovat lidská práva pouze v souvislosti s jejich porušováním.
císař František Josef I.

Před 175 lety usedl na trůn František Josef I. Jeho život poznamenaly mnohé tragédie

Přesně před 175 lety, dne 2. prosince 1848, usedl na trůn mladičký císař František Josef I. Panovníkem se tehdy osmnáctiletý člen habsbursko-lotrinské dynastie vůbec neměl stát, donutily ho k tomu však náhlé okolnosti. O jeho vládě, která trvala bezmála 68 let, již bylo napsáno mnohé. Jaký byl však jeho osobní život? Ten poznamenala řada tragédií a neštěstí. 

Více souvisejících

historie mor Černá smrt (morová epidemie ve 14. století) strach nemoci úmrtí

Aktuálně se děje

před 50 minutami

před 1 hodinou

Adventní věnec

Adventní věnec. Kde se vzal symbol vánočního času?

Na adventním věnci již hoří svíce značící adventní neděle a odpočítávající čas do Štědrého dne. Zatímco dnes si předvánoční dobu bez adventního věnce nedokážeme představit, dříve ho lidé neznali. Věnec se svíčkami se stal symbolem adventu teprve v 19. století.

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Veronika Bílková

75 let od Všeobecné deklarace lidských práv. Vnímáme ji jako samozřejmost, což však mnohde stále neplatí, varuje Bílková

Valné shromáždění OSN schválilo před třičtvrtě stoletím, 10. prosince 1948, Všeobecnou deklaraci lidských práv. Nevedla k tomu jen zvěrstva druhé světové války, ale také zkušenost s totalitními režimy v meziválečném období, upozorňuje profesorka Veronika Bílková. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz přiznává, že dokument není právně závazný nástroj, zároveň dodává, že se stal základem pro jiné smlouvy, které právně závazné jsou. Odbornice na mezinárodní humanitární právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dále vysvětlila například to, proč si nemyslí, že nastal čas Deklaraci aktualizovat či měnit, a z jakého důvodu není šťastné zmiňovat lidská práva pouze v souvislosti s jejich porušováním.

před 4 hodinami

Aktualizováno včera

Poslední čtyři páry dvanácté řady StarDance.

Ve StarDance se rozhodlo o finalistech, dotancovala Iva Kubelková

Ve StarDance se v sobotu večer rozhodlo o tom, kdo postoupí do finále, kterým letošní řada soutěže vyvrcholí za týden, kdy budou vyhlášeni vítězové, tedy král a královna tanečního parketu. Dnes tančily ještě čtyři soutěžní páry, postupujícími jsou Eva Adamczyková, Darija Pavlovičová a Vavřinec Hradilek.

včera

včera

včera

včera

Aktualizováno včera

včera

Olaf Scholz

Na Německo se Ukrajina může spolehnout. Scholz slibuje další pomoc

Německo hodlá navzdory vlastním problémům pokračovat ve vojenské pomoci Ukrajině, na sobotním sjezdu německé sociálnědemokratické strany SPD to řekl její lídr a kancléř Olaf Scholz. Podle předsedy spolkové vlády to zatím na konec konfliktu na východě Evropy nevypadá. 

včera

Ladislav Županič

Zemřel herec Ladislav Županič, bylo mu 80 let

Ve věku 80 let zemřel populární herec Ladislav Županič, který úspěšně působil ve filmu, televizi, dabingu i v divadle. Karlínské hudební divadlo dokonce svého času úspěšně vedl jako ředitel. 

včera

včera

včera

včera

Vladimir Putin a  Sergej Michajlovič Mironov v roce 2018.

Rusko mění svět. Po Evropě "se natahuje" po území na dalším kontinentu

Politika současného Ruska je zaměřena jednoznačně na destabilizaci světového řádu využívající oportunisticky jakékoliv příležitosti, která se naskytne. Podle vlivného ruského senátora přišel čas, aby se Rusko začalo věnovat i jiným územím než Evropě. Tvrdí, že změna na americkém kontinentu již pod ruským vedením začala.

včera

včera

Počasí: Meteorologové i dnes varují před ledovkou ve značné části Česka

Česko v sobotu večer a v noci na neděli opět částečně pokryje ledovka, vyplývá z výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Ledovka se bude tvořit v případě mrznoucího deště. Varování zůstane v platnosti až do nedělního rána, respektive dopoledne. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy