Historie cigarety. Móda, závislost i zdravotní riziko

Tabákové listy začali jako první využívat staří obyvatelé amerického kontinentu již někdy v prvním století před naším letopočtem. Ti tabák sušili a následně kouřili nebo žvýkali. V Americe pak o několik století později objevil kouzlo tabáku Kryštof Kolumbus se svými námořníky a dovezl ho spolu s dalšími komoditami do Evropy. Z roku 1548 pak pochází doklady o pěstování tabáku Portugalci na brazilských plantážích, odkud byl pak přepravován do Evropy, kde se tehdy šňupací tabák těšil velké oblibě.

Roku 1560 přivezl jistý Jean Nicot semínka tabáku z Portugalska do Francie královně Kateřině Medicejské. Přitom tabák popisoval jako zázračný lék na žaludeční vředy a další zdravotní problémy. Jméno Jeana Nicota je dodnes s tabákem spojené – nikotin je jeho základní látkou.

V roce 1570 je doloženo pěstování tabáku v Anglii. O něco později se začal pěstovat také v Rusku nebo v Číně. O století později se tabák poprvé stal terčem kritiky, a to když církevním představitelům papež Inocenc X. zakázal kouřit. Také anglický panovník Jakub I. byl odpůrcem tabáku, kdy jakékoli jeho užívání popisoval jako „zvyk odporný pro zrak, příšerný pro čich, škodlivý pro mozek a nebezpečný plicím“.

Tabák se buď žvýkal, nebo se jím plnily dýmky. Ovšem samotné cigarety jsou také starým vynálezem, údajně je kouřili již staří Mayové. V Evropě se poprvé jakési cigarety objevily v 17. století ve Španělsku. Z poloviny 19. století jsou známy ručně balené cigarety, které poprvé přišly a trh v New Yorku. Z roku 1880 pochází patent na stroj na výrobu cigaret, jehož autorem byl James A. Bosack. Svůj vynález, který vyráběl až dvě stě kusů cigaret za pouhou minutu, si nechal patentovat, když mu bylo pouhých jedenadvacet let. Tento mladík tak stál u zrodu tabákového průmyslu.

Cigarety se rozšířily zejména v období první světové války, kdy je mnoho vojáků dostávalo na příděl jako nedílnou součást potravinových balíčků. Zlozvyk kouření cigaret už vojákům většinou zůstal i po skončení války. Podle dobových statistik v závěru první světové války pravidelně kouřilo asi čtyřicet procent mužů. Čísla z šedesátých let minulého století hovoří o šedesáti procentech pravidelných kuřáků mezi muži. Od padesátých let bylo kouření jakousi módní záležitostí – cigareta byla spojena s politickými představiteli, umělci, herci a herečkami. Vášnivou kuřačkou byla Marlene Dietrichová nebo Audrey Hepburnová, z herců k největším kuřákům patřil Humphrey Bogart nebo Burt Lancaster. Cigarety se tehdy staly běžnou součástí života každého člověka, bylo běžné si zapálit doma, v zaměstnání, v restauraci nebo v dopravním prostředku. I nekuřáci se tak každodenně setkávali s cigaretovým dýmem.

Dnes již dobře víme, že kouření cigaret není žádným neškodným zlozvykem, ale závislostí, se kterou se pojí celá řada zdravotních problémů. S názorem, že kouření může způsobovat rakovinu plic, přišel jako první nacistický lékař a důstojník SS Karl Astell. Poprvé výsledky bádání a spojitosti kouření a rakoviny plic publikoval v roce 1950 britský lékař jménem Richard Doll. Na stejné riziko později upozornil i americký lékař Ernest Wynder. Na světě umírá za rok několik milionů lidí kvůli tomu, že si neodpustí cigaretu. Je vědecky prokázáno, že kouření cigaret výrazně přispívá k rozvoji kardiovaskulárních chorob, infarktu a nádorových onemocnění. Kuřáci jsou ohroženi nejenom rakovinou plic, ale také rakovinou močového měchýře nebo slinivky břišní.