Louise de La Valliére. Milenka krále Ludvíka XIV. i zbožná řeholnice

Louise de La Valliére se narodila dne 6. srpna roku 1644 v Tours. Byla druhým potomkem Laurenta de La Baume Le Blanc, který pocházel z drobného šlechtického rodu, působil jako kastelán na královském zámku Ambois. Tento muž byl také vojákem, zúčastnil se například bitvy u Rocroi. Zemřel roku 1651 a rodina se ocitla ve finanční tísni. Louise proto byla na několik let umístěna do kláštera uršulinek, kde mezi jeptiškami žily její tety Alžběta a Charlotte. Strýc Gilles se také pohyboval v církevním prostředí, byl totiž biskupem. V klášteře Louise získala základní vzdělání i morální výchovu. Mezitím se její matka podruhé vdala za Jacquesa de Courtavel, majordoma na zámku Gastona Orleánského v Blois. Když se Louise vrátila z kláštera domů, dlouho zde nepobyla. Díky postavení matčina nového manžela se stala dvorní dámou na dvoře Gastona Orleánského, kde se naučila vybranému chování aristokracie, dále se vzdělávala a zvýšila své společenské postavení. Později přešla jako dvorní dáma k Henriettě Anně, ženě Filipa Orleánského, což byl bratr krále Ludvíka XIV.

Právě skrze Henriettu Annu Louise navázala vztah s Ludvíkem XIV. Do Henrietty se totiž měl francouzský panovník zamilovat a ona mu místo sebe „dohodila“ právě jednu ze svých dvorních dam. Tehdy sedmnáctiletá Louise de La Valliére se skutečně do krále zamilovala, kvůli čemuž se stala terčem posměchu ve společnosti. Netrvalo dlouho a také Ludvík zahořel láskou k mladičké Louise. Ta prý byla velmi přitažlivá, i když zrovna nebyla považována za krasavici své doby – neměla tehdy módní kypré tvary a navíc v důsledku úrazu z dětství kulhala. I přes tyto nedokonalosti se stala milenkou krále.

Protože se Louise skutečně do Ludvíka zamilovala, nebylo pro ní lehké udržovat s ním pouhý milenecký vztah. Tento milostný poměr jí přinesl spíše utrpení. U dvora musela snášet posměšky, odsoudila ji katolická církev. Několikrát hledala úkryt i útěchu v klášteře.

Ani poté, co se stala královou oficiální milenkou, se necítila šťastná. Když byla s francouzským panovníkem podruhé těhotná, začal si hledat milenku jinou. A našel si jich údajně hned několik. Louise porodila Ludvíkovi XIV. čtyři děti, z nichž se dvě dožily dospělosti. Každé její těhotenství muselo být skrýváno, porody probíhaly v utajení a Louise se po nich hned musela „nenápadně“ vrátit do společenského života. Nebylo jí ani dovoleno své děti vychovávat.

Louise de La Valliére jako milenka krále stále více trpěla a nakonec se uchýlila do kláštera natrvalo v roce 1674. Ještě předtím požádala královnu o odpuštění. V klášteře karmelitánek v Paříži pak jako jeptiška dostala jméno Louise Milosrdná. Madame de Sévigné, francouzská šlechtična, která věděla o všem, co se ve Francii tehdy dělo a neváhala o tom dále informovat, napsala v jednom ze svých dopisů: „Chci Vám také povědět o paní vévodkyni La Valliére. Nebožačka vypila pohár hořkosti až do dna, nechtěla se zříci ani jedné slzy ani jednoho sbohem. Je u karmelitek, kam za ní v posledních osmi dnech chodily její děti a celý dvůr, totiž to, co tu zůstalo. Dala si ustřihnout své krásné vlasy, ale nechala si dvě krásné kadeře na čele; žvatlá a říká divy. Ujišťuje, že je v samotě šťastná; věří, že je na poušti, když se pověsí na mříž hovorny.“

Louise v klášteře dne 6. června 1710 zemřela. Bylo jí 65 let a místem jejího posledního odpočinku se stal klášterní hřbitov.