Marie Terezie byla jediná vládnoucí panovnice. Od jedné z nejvýznamnějších událostí české historie uplynulo 280 let

Ačkoliv měla Marie Terezie na základě Pragmatické sankce (vydané jejím otcem Karlem VI. již v roce 1713 ve snaze zajistit vládu v dědičných zemích i v případě absence mužských potomků) legitimní nárok na český trůn, řada zástupců českých stavů ji za svou panovnici nechtěla uznat a stála na straně Karla Albrechta Bavorského, který se dal jako vzdorokrál korunovat již na konci roku 1741. Vlna odporu proti uznání panovnického nároku Marie Terezie probíhala od roku 1740, tedy po smrti Karla VI., a do dějin se zapsala jako války o rakouské dědictví, které byly ukončeny až v roce 1748. 
 
Snahu o usmíření znepřátelených stran měla představovat právě korunovace Marie Terezie na českou královnu. Ideální čas k tomuto kroku nastal počátkem roku 1743, kdy se z Prahy stáhla francouzská a bavorská vojska, a skončila tak první fáze válek o rakouské dědictví. Na jaře téhož roku mohly začít přípravy slavnostní korunovace nové (první a jediné) české panovnice. 
 
Marie Terezie se svým manželem Františkem Štěpánem Lotrinským a slavnostním průvodem dorazila do Prahy již na konci dubna 1743. Jejího oficiálního přivítání se ujal Filip Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, tehdejší nejvyšší kancléř českého království, který již měl za sebou bohatou diplomatickou kariéru (dlouhá léta například působil jako velvyslanec v Londýně) a byl přítomen už korunovaci otce Marie Terezie českým králem. S Filipem Josefem Kinským si Marie Terezie často dopisovala a v jednom psaní datovaném těsně před svou pražskou korunovací se poměrně nevybíravě zmínila o české svatováclavské koruně, že vypadá jako šaškovská čepice. Tento ne zrovna pozitivní dopis hodnotí někteří historikové jako doklad toho, že Marie Terezie tehdy nechovala zrovna vřelý vztah k Čechům. Není se však čemu divit, vždyť mnozí z nich odmítali uznat její nárok na český trůn. 
 
Dne 11. května 1743 přijala budoucí panovnice ve Vladislavském sále na Pražském hradě představitele českých stavů, kteří jí vzdali hold. Korunovace Marie Terezie na českou královnu se uskutečnila přesně před 280 lety, v neděli 12. května 1743. Ve svatovítské katedrále vedl slavnostní obřad olomoucký biskup Jakub Arnošt kníže z Lichtenštejna-Kastelkornu, a to na osobní žádost Marie Terezie. Tradičně korunoval české panovníky pražský arcibiskup, ovšem ten tehdejší, Jan Mořic kníže z Manderscheidu, byl stoupencem vzdorokrále Karla Albrechta Bavorského, a tak nemohl akt vykonat. Po korunovační mši se vybraná společnost přesunula z chrámu do Vladislavského sálu na Pražském hradě, kde probíhala na počest královny hostina. A protože měla Marie Terezie další den (tedy 13. května 1743) šestadvacáté narozeniny, konal se zároveň u této příležitosti ples, který ve staroměstském Trauttmansdorffském paláci zorganizoval nejvyšší maršálek českého království František Jindřich hrabě Šlik. Během korunovace na českou královnu byla Marie Terezie těhotná, čekala již své šesté dítě. To přivedla na svět v srpnu téhož roku, dceru Marii Alžbětu.