Molière. Ve svých hrách zesměšňoval autority, zemřel jako hypochondr na jevišti

Jean-Baptiste Poquelin byl synem poměrně zámožného pařížského měšťana, který působil jako dvorní čalouník. Díky dostatku finančních prostředků tak mohl Molière vystudovat právnickou fakultu na univerzitě v Paříži a Orleánsu. Oboru se však po studiích nevěnoval, ale proti rozhodnutí rodičů se přidal ke skupině kočovných komediantů. Herci tehdy ještě patřili k opovrhovaným osobám, ke skupinám lidí na okraji společnosti. Protože by své rodině touto profesí způsobil ostudu, rozhodl se právě tehdy změnit jméno na Molière, se kterým se později zapsal do dějin literatury a dramatu.

Jako herec se snažil prosadit v Paříži, čímž se však značně zadlužil a dokonce nějaký čas strávil ve vězení. Po návratu na svobodu se znovu připojil ke kočovné herecké skupině. V roce 1658 uplatnil svůj talent ve vedení hereckého spolku v Rouenu. Jeho práce zaujala králova bratra, který mu nabídl možnost působení v Malém Bourbonském paláci. Odtud se brzy přesunul do divadla v pařížském Palais Royal, zalíbil se samotnému panovníkovi Ludvíku XIV. a na jeho přání se podílel na přípravě královských slavností. Od roku 1665 mohl vést královskou divadelní společnost. V té po jeho boku působil například nejvýznamnější hudební skladatel dané doby, Jean-Baptiste Lully, se kterým ho pojil nejenom profesní, ale také přátelský vztah. Intenzivní spolupráce mezi dramatikem a hudebníkem probíhala v letech 1644 až 1671, právě v té době vznikla Molièrova nejvýznamnější díla. Ve hrách Don Juan aneb Kamenná hostina, Misantrop, Lakomec, Měšťák šlechticem nebo Zdravý nemocný se objevila kritika aktuálních poměrů ve francouzské společnosti. Téma náboženského fanatismu zahrnul do komedií Komická pastorála a Tartuffe neboli Pokrytec, což se stalo trnem v oku katolické církve, která posledně zmíněnou hru dokonce na několik let vyškrtla z programů divadel. Molièrova tvorba nesloužila tedy pouze pro pobavení publika, ale nepochybně se dotýkala i každodenního života tehdejší společnosti. Někteří badatelé dokonce spatřují v jeho kriticky laděných divadelních hrách jakýsi předstupeň francouzské revoluce.

Molière ve svých hrách sám účinkoval, během představení dne 17. února 1673 zemřel. Tehdy hrál hlavní roli hypochondra v inscenaci Zdravý nemocný. Než vystoupil na jeviště, prohlásil prý, že se mu nebude dobře hrát. Necítil se totiž vůbec dobře, zimnice se střídaly s horečkami a silnými záchvaty kašle, které maskoval smíchem, aby nezklamal herecké kolegy i publikum. Představení dokončil, ovšem ještě během závěrečného potlesku v zákulisí již vykašlával krev a dusil se. Herci mu pomohli domů, kde ho uložili do postele. Ještě tentýž večer Molière podlehl tuberkulóze. Onemocnění bylo tehdy neléčitelné, protože nebyla k dispozici antibiotika, a tak vedlo ve většině případů k jisté smrti.

Molièrovy divadelní hry měly úspěch, své příznivce, ale také odpůrce. Stáli proti němu divadelní konkurenti, šlechtici i představitelé katolické církve. Jeho jméno je však pevně spojeno s uměleckým světem a jeho hry plní divadelní jeviště dodnes po celém světě.