Až do moderní doby, kdy se poprvé na trhu objevila zdravotně nezávadná umělá výživa, představovalo mateřské mléko (a tedy kojení) základ pro přežití dítěte. Ještě v 18. století však bylo běžné, že dítě nekrmila jeho vlastní matka, ale nájemná kojná.
Jenom výjimečně kojily své děti šlechtičny. Až do konce 18. století si takřka všechny evropské aristokratky platily nájemnou kojnou, která krmila jejich potomky. Zajištění kojné představovalo nejen jakousi módní záležitost a výraz společenské prestiže, ale také praktickou potřebu. Každá aristokratka totiž měla jisté společenské povinnosti související často s prezentací na veřejnosti či dlouhými cestami, přičemž by je kojení značně obtěžovalo. Tehdejší šaty ani nebyly kojení uzpůsobeny a kojit dítě na veřejnosti bylo navíc považováno za vulgární a nepřípustné. Za jakousi propagátorku kojení vlastních dětí je považována kněžna Pavlína ze Schwarzenbergu, která se rozhodla nesvěřit své děti kojné v roce 1803. A řada dalších urozených maminek se u ní v tomto inspirovala.
Urozené dámy si vybíraly „kvalitní“ kojné, za které se považovaly nejčastěji venkovské ženy, a to mladé a silné. V lékařských příručkách z 19. století se o vhodných kojných psalo, že „vesnické mají přednost před městskými; tiché, jemné, trochu ostýchavé před smělými, čilé a činné před lenivými, obratné před zdlouhavými a nejapnými.“ Dbalo se také na vzhled – kojná musela být čistotná a se zdravými zuby. Až do konce 19. století se věřilo, že žena ovlivní svým mateřským mlékem kojené dítě, a to nejenom jeho zdraví, ale také vlastnosti a charakter. Pokud kojenec onemocněl, hledala se zpravidla nová kojná se „zdravým“ mlékem.
Zejména od 70. let 19. století byly kojné vybírány z porodnic, kde na jejich zdraví dohlížel odborný personál, a mělo tak být zajištěno, že žena bude mít i dobré mléko. Pokud byla kojná svobodná matka, získával od rodiny určitou finanční částku také nalezinec, kde dotyčná žena bydlela. Tento systém v některých městech fungoval až do první světové války.
V našem prostředí byly nájemné kojné po právní stránce zaměstnankyně rodin, dostávaly tedy plat a zpravidla bydlely v domě rodiny, která je zaměstnávala. Jednalo se o praktické přizpůsobení potřebám kojence, který se krmil v pravidelných intervalech. Z našich zemí není doložen žádný případ, že by bylo dítě svěřováno kojné do její domácnosti, toto odloučení matky od dítěte se praktikovalo například v aristokratických vrstvách ve Francii. V dělnických a řemeslnických čtvrtích měst si ještě v 19. století běžně přivydělávaly ženy jaké nájemné kojné, kdy za úplatu svým mateřským mlékem nakrmily děti matek, kterým bylo z nějakých důvodů kojené znemožněno. Sousedka jim kojence jednoduše v případě potřeby přinesla domů a za tuto službu zaplatila. Takovouto známou nájemnou kojnou byla třeba Anastazie Klofáčová, která žila s chudým krejčím a šesti dětmi, z nichž jedno vyrostlo v politika a novináře Václava Klofáče.
Kromě platu dostávala nájemná kojná v domě svého zaměstnavatele také stravu. Na té se pánovi domu nedoporučovalo šetřit, pokud chtěl mít zdravé a silné dítě. Podle dobových příruček měla kojná dostávat „ke snídani žejdlík kávy, dvě housky, dopoledne talíř polévky, sklenice dobrého lehkého piva, v poledne obyčejný oběd, sklenice piva, odpoledne žejdlík kávy, dvě housky, večer polévka, sklenice piva.“ Dnes nás možná překvapí doporučovaná sklenice piva pro kojící ženu. Až do počátku 20. století se ale věřilo, že pivo a víno (v některých případech se dokonce objevuje pálenka) prospívá těhotným i kojícím ženám. Těhotným ženám popíjejícím víno nebo pivo se mělo narodit zdravé dítě, kojícím ženám zase mělo zajistit kvalitní mateřské mléko. V některých krajích byla typickým pokrmem pro šestinedělku polévka uvařená z piva.
Na počátku 20. století začali trendu nájemných kojných odporovat lékaři. Na konci roku 1906 byla vydána brožurka s názvem „Varovný hlas lékařům, aby působili k tomu, aby matky své děti samy kojily“. Profese nájemné kojné byla utlumena v době první světové války, ovšem zcela zanikla až dlouho po skončení tohoto válečného konfliktu.
Související
Adventní zázrak v Číhošti. Estébáci pak kněze Toufara umučili
Češi před sto lety začali zdobit vánoční stromy ve městech. Mělo to svůj důvod
historie , kojení, mateřské mléko , nájemné kojné
Aktuálně se děje
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
včera
Otevírací doba o Vánocích. Pořádky se nemění, zákon mluví jasně
včera
Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii
Aktualizováno včera
OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala
21. prosince 2024 21:56
Kate a William dojali Brity vánoční pohlednicí. Zachycuje klíčový moment tohoto roku
21. prosince 2024 20:30
Česká hymna poprvé zazněla před 190 lety. V Tylově Fidlovačce
21. prosince 2024 19:33
Policii znepokojuje, co se děje na D1 před Brnem. Ukázala záběry nebezpečných nehod
21. prosince 2024 18:50
Nobelova cena pro Trumpa? Při splnění jednoho předpokladu může být kandidátem
Pokud budoucí americký prezident Donald Trump dokáže docílit vyřešení konfliktu na Ukrajině, mohl by dostat Nobelovu cenu míru. V komentáři pro server Foreign Affairs napsal americký politolog Michael McFaul.
Zdroj: Jakub Jurek