Nedostatek lékařů i léků, přeplněné nemocnice. Jak španělská chřipka omezila zdravotní péči?

Epidemie španělské chřipky se objevila v tu nejméně vhodnou dobu – ve válečném období. Již samotná válka si vyžádala značné zatížení zdravotního systému. Všeobecně byl nedostatek lékařů, v mnohých městech roli praktických lékařů plnili například oční lékaři, kteří však z důvodu své úzké specializace nemohli poskytovat kvalitní péči. Byly zaznamenány případy, kdy lidé zemřeli jen z toho důvodu, že jim nebyla včas poskytnuta lékařská pomoc. Přetížené lékaře válečným stavem pak navíc zasáhla španělská chřipka, což někde dokonce vedlo ke kolapsu zdravotnictví. Z našeho území pochází třeba zprávy o dlouhých frontách před ordinacemi lékařů. Kvůli náporu pacientů některým doktorům ani nezbýval čas na odpočinek. Kromě ošetření pacientů v ordinaci bylo nutné jezdit za nemocnými také do jejich domovů, a to často několik kilometrů, které byli někteří lékaři nuceni dojít pěšky. Pro zdravotníky totiž v době války nebyly k dispozici automobily. V časopise Venkov se v polovině října 1918, kdy u nás naplno řádila španělská chřipka, psalo: „Lidé jsou nedostatečně živeni, šaceni, nemají tepla při náhlém ochuravění a není lékařů a léků. Pražští lékaři, pokud nejsou na vojně, jsou přetíženi prací a při veškeré ochotě a lidskosti, kterou projevují k trpícím nemocným, nejsou s to všude pomoci.“

Také samotným lékařům se španělská chřipka nevyhýbala. Znám je například případ MUDr. Josefa Weisla z Nové Kdyně, který byl k dispozici svým pacientům i přesto, že byl sám nemocný. Dne 9. října 1918 ordinoval až do noci, pár hodin na to podlehl španělské chřipce. Ve věku 42 let na chorobu zemřel také vyhlášený chirurg a primář nemocnice v Klatovech Bohumil Till. Zákeřná choroba si vyžádala životy několika lékařů v Praze, dále třeba ve Vysokém Mýtě nebo v Opočně.

Spolu s válkou se objevil také nedostatek potravin a léčiv. Léky nebylo často z čeho vyrábět, protože jejich nedílnou součást tvořil třeba nedostatkový cukr, slad nebo líh. Lékárníkům byly také v nedostatečném množství dodávány chemikálie potřebné k výrobě léků. Na trhu chyběly sirupy a pastilky na respirační onemocnění či prostředky užívané při onemocnění plic, což představovalo v době epidemie španělské chřipky vážný problém. Rovněž se nedostávalo léků na tlumení horečky. Situaci na farmaceutickém trhu zhoršovala i panika lidí, kteří si chtěli udělat zásobu léčiv. V tisku se tehdy objevila zpráva: „Lékárníci a drogisté jsou bezradní. Masy berou jejich obchody útokem, stojí ve frontách na dezinfekční prostředky na ochranu proti nakažení, proti ošklivé hrozící a strach vzbuzující nemoci neznámého původu, nazvané pro nedostatek jiných označení španělskou chřipkou.“

Zoufale málo bylo aspirinu, který tehdy patřil k nejpoužívanějším léčivům. Nedostatek zvýšil jeho cenu, v říjnu 1918 vyšla jedna tableta na jednu korunu. Na černém trhu dostávali překupníci ještě vyšší částku. Řada lékáren vyprodala veškeré své zásoby, což boj s nebezpečnou chorobou velmi zkomplikovalo. V Praze navíc došlo k zabavení tohoto léku ze všech lékáren. Aspirin měl být následně přerozdělován lékárnám v hlavním městě, ale také třeba v Ústí nad Labem nebo Vídni. To vyvolalo protesty Pražanů.

Španělská chřipka způsobila také přeplnění nemocnic, ve kterých navíc zdaleka nepostačovaly kapacity personálu. Beznadějnou situaci je možné přiblížit na příkladu Prahy, kde za jediný den bylo ve všeobecné nemocnici hospitalizováno přes osmdesát nemocných španělskou chřipkou! Kvůli této nemoci musely některé ambulance ukončit svou činnost a poskytnout prostor pro nové těžké případy. Nefungovaly proto třeba zubní nebo ušní ambulance, v některých případech dokonce ani porodnice. Těhotným ženám tak někdy nezbylo nic jiného, než se znovu uchýlit k domácím porodům. V nemocnicích byly zakázány návštěvy. Španělská chřipka zdravotní péči v zemi výrazně omezila.