Nejen Lidice a Ležáky. Jaké obce vyhladili nacisté?

Lidice a Ležáky, tyto obce vypálené nacisty za heydrichiády zná každý z hodin dějepisu. Jejich vyvraždění v červnu roku 1942 bylo pomstou za atentát na Reinharda Heydricha. V době, kdy zastupující říšský protektor na následky zranění umíral v nemocnici, počínala lidická tragédie. Gestapo totiž došlo k závěru, že v obci se nalézají osoby zapojené do operace Anthropoid. Tuto myšlenku jim přitom vnuknul zcela nevinný milostný dopis, ve kterém ukončoval jistý Václav Říha milenecký poměr s Annou Maruščákovou. Tato žena pak během výslechu uvedla název vesnice ve spojení s britským letectvem, a tak se nacistům naskytl důvod k zatýkání a popravám. Celou akci do detailu naplánoval Karl Hermann Frank, na místě bylo zastřeleno více než 170 mužů, ženy nechal transportovat do koncentračního tábora, děti na vychování do vhodných německých rodin. Obec lehla popelem. O čtrnáct dní později se stejný scénář opakoval ve východočeské vesnici Ležáky, kde se prokázalo zapojení do atentátu na Heydricha objevením vysílačky Libuše parašutistické skupiny Silver A. Za to měli zaplatit všichni obyvatelé Ležáků starší patnácti let svým životem, popraveni byli u vily Zámeček v Pardubicích. Nezemřelo zde tolik osob jako v případě Lidic (počet obětí nedosahoval ani čísla čtyřicet), popraveny však byly také ženy a některé děti zahynuly v plynových komorách. I Ležáky srovnali nacisté se zemí.

Po dva roky pak žádnou českou nebo moravskou obec nepostihla podobná pohroma. To se však změnilo dne 6. srpna 1944, kdy se gestapo opět mstilo hromadným vražděním, a to ve vsi Životice na Karvinsku. Událost, při níž zahynulo 36 mužů, vstoupila do dějin pod označením „životická tragédie“. Předcházel jí spor mezi gestapem a partyzány v místním hostinci, který vyústil v zastřelení tři „gestapáků“, jednoho partyzána a hostinského. Za dva dny pomstili nacisté smrt svých tří lidí popravou šestatřiceti obyvatel Životic – osmadvaceti Poláků a osmi Čechů. Gestapo obklíčilo obec, chodilo od domu k domu a odsoudilo k smrti každého, kdo okamžitě na místě neprokázal svůj německý původ. Přes třicet osob skončilo v koncentračních táborech, kde přežily pouhé čtyři.

V samém závěru druhé světové války zaměřili prohrávající nacisté svou pozornost na malé obce na Olomoucku a Zlínsku, kde dokazovali své poslední zbytky sil masovým vražděním coby odplatou za partyzánský odboj. Dne 18. dubna 1945 bylo násilím odvlečeno přes dvacet mužů mladších padesáti let z osady Zákřov do kasáren ve Velkém Újezdě, zde zažili kruté mučení. O dva dny později začal skutečný masakr, údajně u příležitosti oslav narozenin Adolfa Hitlera. Týraní muži byli odvezeni na samotu Kyjanice, zde je okupanti zastřelili a těla naházeli do dřevěné chatky, kterou zapálili. Až 12. května, po osvobození, se zákřovské ženy dozvěděly, co se stalo s jejich muži. Ostatky nešťastníků nechali pozůstalí vyzvednout z popela, dostavil se také lékař, který se zděšením rozpoznal, že některým obětem bylo ještě za života zlámáno značné množství kostí v těle, a musely tedy podstoupit skutečně nelidské mučení. Několik mužů bylo zaživa upáleno.

Ve stejném čase, dne 19. dubna 1945, srovnali nacisté se zemí obec Ploština, opět se mstili za partyzánskou činnost. Přes 200 ozbrojenců se vydalo zatknout do malé osady partyzány, kteří však utekli do blízkých lesů. Nacisté je nešli hledat, ale rozhodli se povraždit jejich domnělé spojence, tedy místní obyvatele. Ty bez milosti stříleli a upalovali v jejich vlastních domovech. Místo bylo vymazáno z mapy, dnes ho připomíná monumentální památník. O pár dní později stejným způsobem oddíly SS zlikvidovali a vyvraždili nedalekou osadu Prlov.

Masakry pokračovaly také v květnu 1945, tedy krátce před osvobozením. V těsném sousedství Ploštiny a Prlova násilně zanikla druhého květnového dne samota Vařákovy Paseky. Její obyvatele nejprve vyděsilo vyvražďování blízkých osad, a proto z obavy o život opustili své domovy a skrývali se v lese. Poté, co utichla krátká přestřelka, vydali se zpět v domnění, že nepřátelé se již přesunuli jinam. Jejich návrat ještě uspíšila nepřízeň počasí – navzdory jarnímu datu začalo hustě sněžit. Lidé tak ale vešli přímo do rukou smrti. Čekalo je zatýkání, výslechy, týrání, popravování. Malou osadu schvátily plameny, přestala ze dne na den existovat.

Ráno 5. května 1945 probudili obyvatele obce Javoříčko vojáci, kteří sídlo obklíčili, vyhnali z něj ženy a děti, muže starší patnácti let zastřelili, vyrabovali domy a poté je zapálili. Mělo se jednat opět o mstu za spolupráci s partyzánskými oddíly. Blesková vražedná akce trvala jenom pár hodin.

Stejných masakrů se nacisté dopouštěli i v jiných okupovaných zemích, třeba na Slovensku nebo na Ukrajině.