Nejen svatý Valentin. Kdo další je patronem zamilovaných?

Prastará legenda přisoudila svatému Valentinovi úlohu patrona zamilovaných. Ten žil v čase vlády římského císaře Marca Aurelia Claudia, tedy ve 3. století našeho letopočtu. Tento panovník byl proslulý zejména svou usilovnou snahou o vybudování silné a bojeschopné armády. Z toho důvodu zakázal mužům ve vojenské službě uzavření sňatku a založení rodiny. Prakticky tak vojákům odepřel lásku. Kněz Valentin s takovým rozhodnutím císaře nejenom, že nesouhlasil, ale také proti němu bojoval. Zamilované páry tajně oddával, což ho nakonec stálo život. Dne 14. února zemřel jako mučedník. 
 
Svatý Valentin není jenom patronem zamilovaných, ale také včelařů, pocestných nebo mladých lidí. Rovněž býval vnímán coby ochránce před morovou nákazou. Stará legenda totiž hovoří o jeho zázračných léčitelských schopnostech, které mu prý přenechal nahý chudák, jehož obdaroval svým oděvem. Oním chudákem měl být údajně samotný Spasitel. 
 
Patronem zamilovaných není pouze svatý Valentin, ale třeba také svatý Ondřej, jeden z Kristových apoštolů. Než začal šířit víru, byl rybářem. Křesťanské učení získal od Jana Křtitele. Hlásání evangelia v Řecku ho připravilo o život, byl odsouzen k trestu smrti ukřižováním. Před vykonáním popravy vyslovil přání, aby nezemřel na stejném kříži jako Ježíš. To mu pohané splnili a umučili ho na kříži ve tvaru písmene X. Takový kříž se proto začal později nazývat jako svatoondřejský.  
 
Svatý Ondřej je patronem rybářů nebo několika států, například Řecka, Rumunska či Ukrajiny. V lidové tradici v našich zemích býval však nejčastěji vnímán jako ochránce zamilovaných nebo nevěst a přímluvce za šťastné manželství. Proto se se svátkem svatého Ondřeje, tedy 30. listopadu, pojily tzv. milostné věštby. Svobodná děvčata nejrůznějšími způsoby zjišťovala, zda se brzy vdají, popřípadě za koho. Známý je zvyk klepání na kurník v noci na 30. listopadu. Pokud se dívce po zaklepání ozval kohout, čekala ji zanedlouho veselka. Jestliže však zakdákala slepice, měla zůstat dotyčná i nadále svobodná. Čarovalo se také s hrnečky, pod které se schovala hrouda hlíny, hřebínek, kousek chleba nebo prstýnek. Děvče pak jeden hrnek zvedlo a podle toho, co se pod ním skrývalo, poznalo svůj osud. Hlína značila blížící se smrt, hřeben předpovídal těžké onemocnění, chléb zase získání majetku. Prstýnek symbolizoval svatbu.  
 
Mezi patrony zamilovaných patřil i svatý Antonín z Padovy, františkán žijící ve 13. století. Ten má ochraňovat kromě zamilovaných dvojic i snoubence a manžele, rodiny, horníky, pekaře nebo poutníky. Naši předci ho vzývali při těžkém porodu i neplodnosti, nemocech a v nouzi. Měl pomáhat také při katastrofách či hledání ztracených věcí. Kázal slovo Boží v severní Itálii a v jižní Francii, kde rovněž místním obyvatelům vštěpoval pokoru, trpělivost a chudobu – ctnosti, které jemu samotnému byly vlastní. Vedl velice asketický způsob života v půstu a zbožném nočním bdění, což se ovšem podepsalo na jeho zdravotním stavu. Zemřel roku 1231 ve věku pouhých 37 let. O necelý rok později ho tehdejší papež Řehoř IX. svatořečil, jako světec je dodnes uctíván ve všech koutech světa.