Nemoc i smrt si nevybírají. Na mor umírali i evropští panovníci

Smrtelná choroba se šířila již v období starověku a umírali na ní také římští císaři. V létě roku 215 našeho letopočtu podlehl nemoci panovník Hostilianus. Ten vládl jenom pár týdnů, a proto i když dle oficiálních dochovaných zpráv zemřel císař na mor, někteří badatelé uvažují také o politické vraždě. Po dvou letech vlády zemřel na mor také římský císař Claudius II., a to na podzim roku 270 našeho letopočtu. Doba jeho panování byla především obdobím bojů s germánskými kmeny. Zatímco některé prameny uvádějí jako příčinu jeho úmrtí mor, jiné se zmiňují o neštovicích.

Ve středověku a v raném novověku zasáhl mor Evropu v několika vlnách. Moru podlehlo například několik portugalských králů a královen. V červenci 1415 nemoc zabila španělskou královnu Filipu z Lancasteru, manželku krále Jana I. Portugalského. Ta pocházela z rodiny lancasterského vévody Jana z Gentu, její bratr byl anglickým králem, a sňatkem s portugalským panovníkem tak vzniklo významné spojenectví mezi Anglií a Portugalskem. Když bylo Filipě devět let, její matka podlehla dýmějovému moru. Portugalská královna zemřela na stejnou nemoc o několik let později během další vlny morové epidemie. Za svého života byla známá jako velmi vzdělaná žena, která se výborně orientovala zejména v přírodních vědách a aktivně se podílela na vládě svého manžela. Dochovány jsou třeba její dopisy s bratrem a anglickým králem, ve kterých se vyjadřovala k politickému dění. Podle některých historiků portugalská královna měla dokonce svého bratra dosadit svými politickými intrikami na anglický trůn.

Mor se stal osudovým dalším portugalským panovníkům. Roku 1438 mu podlehl Eduard I. Portugalský, pravnuk významného anglického krále Eduarda III. Po jeho smrti se portugalským králem stal jeho teprve šestiletý syn, Alfons V. Portugalský. I ten v roce 1481 zemřel na mor, během svého života proslul především expanzivní politikou do oblasti Afriky. Roku 1521 si morová nákaza vyžádala život dalšího portugalského panovníka, Manuela I. Portugalského. Ten byl známým bojovníkem proti muslimům a heretikům, za jeho vlády došlo k významným zámořským objevům a získání mnoha zámořských kolonií.

Morová nákaza značně zasáhla rod Lucemburků. Dne 11. září 1349 ve věku 34 let mor zahubil dceru českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, Jitku Lucemburskou. Ta byla od roku 1332 manželkou následníka francouzského trůnu, pozdějšího krále Jana II. Francouzského. Korunovace se Jitka bohužel nedožila, Jan usedl na trůn o rok poté, co jeho manželka zemřela na mor. Během svého krátkého života však Jitka porodila jedenáct dětí!

Rovněž velmi mladá, ve věku 28 let, na mor zemřela Anna Lucemburská. Ta se v roce 1366 narodila králi a císaři Karlu IV. a jeho čtvrté manželce Alžbětě Pomořanské. V lednu roku 1382 se stala anglickou královnou, když se provdala za panovníka Richarda II. Plantageneta. Jednalo se o politicky výhodný sňatek, manželé se ovšem skutečně velmi milovali, i když spolu nepočali za dvanáct let žádného potomka. Anninu smrt prý nesl Richard velmi těžce a nechal srovnat se zemí zámek Sheen, kde jeho nemocná manželka skonala. Anna Lucemburská bývá popisována jako krásná a laskavá žena.

Zákeřná nemoc byla příčinou smrti také druhé manželky Zikmunda Lucemburského, Barbory Cejlské. Římská císařovna, česká a uherská královna se podílela na vládě se svým manželem. Ovšem v roce 1419 prý Zikmund Lucemburský uvěřil potupné pomluvě o nevěře a svou ženu vyhnal z královského dvora. Ta o několik měsíců později na kolenou žádala panovníka o odpuštění a Zikmund dovolil její návrat. Manželské roztržky však údajně byly u Zikmunda a Barbory na denním pořádku. Doboví kronikáři Barboru vylíčili jako ženu bezbožnou a nevěrnou, sexuálně náruživou. Císařovna a královna se dožila vysokého věku kolem šedesáti let (přesné datum jejího narození není známo).

Podle některých dochovaných zpráv měl na mor zemřít také známý „zimní král“, tedy Fridrich Falcký v roce 1632. Jiné prameny však hovoří o tyfu coby příčině jeho úmrtí. Vzhledem k tomu, že dodnes není známé místo jeho pohřbení, není možné spolehlivě objasnit, na co Fridrich Falcký ve věku 36 let zemřel.