Ochrana před mrazem i módní doplněk. Rukavice mají zajímavou minulost. Víte, kde se vzaly?

Historie rukavic sahá až do dob starověkých říší, doklady o jejich používání pocházejí ze starého Řecka a Říma, dále například z Perské říše nebo dávných severských kultur. Nejstarší rukavice měly podobu tzv. palčáků, tedy jakéhosi návleku na ruce s odděleným prostorem pro palec. Postupem času se tento tvar ukázal jako nepříliš praktický, protože dlaň omezoval v citlivosti i pohybu. Tak vznikly inovované rukavice, u kterých již měl každý prst svůj samostatný prostor. Starověké rukavice se vyráběly z kůže, kožešiny i z tkaných textilií. Sloužily jako ochranný prostředek při nepřízni počasí či při lovu a boji. Později se z rukavic stala symbolická součást oděvu, která určovala společenské postavení nebo se využívala jen při zvláštních příležitostech, například náboženských obřadech.

Zejména ve středověku se výrazně proměnila funkce rukavic. Zatímco dříve převažovalo jejich praktické používání coby ochrany před zimou, nyní se staly výsadou jistých společenských vrstev. Praktický účel si rukavice zachovaly v případě středověkých rytířů, kteří je využívali na turnajích. Ovšem i v rytířské kultuře se obyčejné rukavice změnily v symbol tohoto vyššího stavu. Protože se rukavice začaly používat také při církevních obřadech, pojily se i s duchovními představiteli. Rovněž panovník nosil rukavice, a to zpravidla z drahých materiálů a přepychově zdobené. Rukavice duchovních a králů i císařů byly vyšívané zlatem či stříbrem s aplikacemi z perel či drahých kamenů. Součást korunovačního roucha tvořily také rukavice ušité speciálně pro tuto příležitost.

Do ženského světa rukavice pronikly někdy ve 12. století. Jako módní doplněk a ukazatel společenského postavení je začaly oblékat manželky panovníků a šlechticů. Středověké dámské rukavičky bývaly dlouhé, většinou dosahovaly až po lokty, a luxusně zdobené výšivkami a kamínky. Dámy často rukavice kombinovaly s prsteny, čímž vytvářely elegantnější vzhled. Rukavičky si jako módní doplněk oblíbila prý především anglická královna Alžběta I., která si nechávala ty nejdražší kousky dovážet ze zahraničí. 

O výrobě rukavic, tedy o rukavičkářském řemesle, máme na našem území dochované písemné zmínky od dob panování Karla IV. Rukavic se tehdy zhotovovalo velmi malé množství určené právě jen pro ty nejprivilegovanější společenské třídy. Proto bohatě postačovala domácí výroba. Někdy od 18. století, kdy již móda a potřeba rukavic pronikala do nejširších vrstev společnosti, začaly vznikat první specializované manufaktury. Dlouho se však tato část oděvu i v těchto továrnách šila ručně, protože neexistoval stroj, který by tak jemnou práci zvládl.

Rukavice se navíc často zhotovovaly přímo na míru jejich nositele, tedy na objednávku. S novinkou v oboru přišel v první polovině 19. století francouzský rukavičkářský mistr Xavier Jouvin z Grenoblu. Ten dlouhá léta studoval při své práci lidské ruce a jejich variabilitu, až nakonec stanovil přes 30 velikostí lidských rukou. Podle tohoto zjištění pak začal vyrábět rukavice ve velkém pomocí speciálních lisů a nožů, a tak si vždy zákazník vybral produkt, který mu padl. Jeho vynález, tzv. tvarové nože, se brzy rozšířil i za hranice Francie. Čím více se postupem času zjednodušovala a zrychlovala velkovýroba rukavic, tím rychleji pronikal tento oděvní doplněk i do světa módy. 

Na našem území se v 19. století hlavním městem rukavičkářství stala středočeská Dobříš. Počátkem 20. století se tu již zhotovovaly všechny známé druhy rukavic a dobříšský podnik byl největším producentem tohoto zboží v zemi. Zde ostatně výroba rukavic přetrvala dodnes.