Páni z Bergova vyměnili starý dům za nový – příběh Starého a Nového Žeberka

Za zakladatele starší hradu, dnes zvaného Starý Žeberk, původně však pouze Žeberk, je obecně považován Albert, který se po něm poprvé píše v roce 1321. Archeologické nálezy však naznačují, že hrad byl založen již dříve, nejspíše během 2. poloviny 13. století. I proto jsou někdy za zakladatele považováni páni ze Rvenic. Někteří badatelé s hradem zmiňují písemnou zmínku z roku 1277, kdy se uvádí Albrecht ze Seeberku, který pocházel z rodu pánů z Leisneku a byl purkabím v Kadani a také držitelem Bíliny a Tachova. Jméno Žeberk totiž nejspíše vzniklo počeštěním názvu Seeberg, neboli Jezerní hora, podle Komořanského jezera, které v té době dosahovalo až téměř k úpatí kopce Jezeří.

Další doložení majitelé Starého Žeberka byli páni z Bergova, kteří hrad vlastnili prokazatelně od roku 1327 přibližně do 80. let 14. století. V roce 1327 se ale též zmiňuje Nový Žeberk. O přibližně 50 let později, v roce 1383 se již Starý Žeberk zmiňuje jen jako hora. Někdy před tímto rokem tak došlo k jeho opuštění, jelikož páni z Bergova již sídlili na Novém Žeberku.

Starý Žeberk byl totiž vybudován na vrcholu poměrně vysoké a špatně přístupné hory v nadmořské výšce 707 m. Hrad měl půdorys zhruba trojúhelníku. Místo na vrcholu hory bylo ze tří stran chráněno prudce klesajícími skalnatými svahy. Přístupová cesta vedla od čtvrté, severní strany, která klesala pozvolněji do sedla mezi Jezerkou a Jánským vrchem.

Příchod k hradu byl zajištěn valy a příkopy. Je možné, že jeden z valů sloužil k ochraně přístupu k prameni ve svahu, který byl pravděpodobně jediným vodním zdrojem. Před hradem ještě stála zřejmě dřevěná strážní věž.

Vlastní hrad ležel na dvou skalách, ke kterým přiléhala dvě nádvoří a malé předhradí. Předhradí bylo nejspíše opevněno jen palisádou. Nad předhradím na skalisku stála kamenná věž a k ní přiléhalo nádvoří, obehnané dodnes patrnou kamennou hradbou. V zadní nejchráněnější části pak mohl být další menší, zřejmě dřevěný palác.

Vzhledem k popisu situace je zjevné, že hrad měl zřejmě problémy nejen se situováním, kdy byl těžko přístupný a vzdálený od okolního osídlení, ale měl zřejmě potíže i se zásobováním pitnou vodou. 

Právě poloha a s ní spojené problémy vedly zřejmě pány z Bergova k výstavbě nového, pohodlnějšího hradu, který získal název Nový Žeberk. Oba dva Žeberky i s několika vesnicemi prodává Ota z Bergova v roce 1383 Těmovi z Koldic.

Historie Nového Žeberka, vybudovaného jen zhruba 3 km severozápadně od staršího sídla na vrcholu Zámecké hory v nadmořské výše 684 m, pokračovala dál. Minimálně do roku 1402 zde sídlili Koldicové, ale z dochovaných listin vyplývá, že ho několikrát zastavili. Mezi dočasné majitele tak patřil například Albrecht ze Schauenforstu či Jindřich z Ervěnic.

V roce 1418 je jako majitel panství uváděn Vít ze Šumburka, později snad jeho syn Fejt a jako poslední použil predikát ze Žeberka Albert z Konipas roku 1453. Ten však později vystupuje pouze jako pán z Borku, takže je pravděpodobné, že Nový Žeberk byl někdy po polovině patnáctého století opuštěn.

Nový Žeberk byl na rozdíl od svého předchůdce lépe přístupný. Jeho situování i provedení svědčí o tom, že vznikal v poklidné karlovské době, kdy hlavní slovo získával obytný komfort. Byl založen na kuželovitém ostrohu, který na třech stranách prudce spadá do údolí Kundratického potoka a jeho bezejmenného pravostranného přítoku. Přístupová cesta vedla ze severu, kde je svah kopce méně prudký. Musela překonat tři do skály tesané příkopy a valy. Jádro nebylo velké, avšak disponovalo poměrně rozsáhlým a pohodlným palácem. V rámci hradu se nacházela ještě jedna zděná a též podsklepená budova.

K velkým změnám na hradě došlo během 15. století, kdy jeho majitelé po zkušenostech z období husitských válek, zdokonalili dělostřeleckou obranyschopnost hradu. Součástí se tak staly nárožní bašty. I přes obdivuhodné zajištění hradu byl Nový Žeberk nakonec zřejmě opět kvůli své poloze během 2. poloviny 15. století opuštěn.