Podzim se pojí s vinobraním, víno patří mezi nápoje s dlouhou historií

Alkoholický nápoj z vinné révy znali už naši starověcí a pravěcí předci. Nejstarší doklady o znalosti vína pocházejí z oblasti Íránu, kde archeologové nalezli džbán z období 5. tisíciletí před naším letopočtem, v němž se zachovaly pozůstatky vinného nápoje. Ten se vyráběl i ve starých říších, jako byl Egypt nebo Mezopotámie. Zmínku o vínu bychom našli také v Bibli, konkrétně v knize Genesis, kde se píše o tom, že Noe po potopě zakládal vinice, a to někde na území dnešní Gruzie. V této souvislosti je jistě zajímavým faktem, že slovo „víno“ se odvozuje od gruzínského výrazu „gvino“.

Staří Řekové a Římané prý víno považovali za vůbec nejdůležitější nápoj, prokazatelně ho pili již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. V Řecku víno představovalo dar boha Dionýsa. Ten měl být podle legendy prvním člověkem pěstujícím vinnou révu. Řecko se brzy stalo říší pověstnou pro dobré víno, které se dováželo i do okolních zemí. Tak se dostalo i do Říma, kde vinařství vzkvétalo zejména po punských válkách, tedy někdy ve 2. století před naším letopočtem. Tehdy se toto odvětví stalo nejvýnosnějším v rámci zemědělské produkce.

Staří Řekové i Římané již znali několik odrůd a druhů vína, stejně tak využívali i více výrobních postupů. Nápoje dle potřeby sladili, aromatizovali, ochucovali nejrůznějším kořením nebo medem. Namísto dřevěných sudů se používaly velké keramické nádoby, kde se víno konzervovalo jednoduše pomocí slané mořské vody. Pro místní produkci se nápoj stáčel do zvláštních kožených měchů, víno na export se plnilo do hliněných amfor s úzkým hrdlem, uzávěrem a špičatým dnem. Tyto speciální nádoby se pak vkládaly do stojanů ve skladištích zásob jídla a pití.

Zprvu lidé využívali planě rostoucí vinné hrozny, postupem času se révu naučili pěstovat. Někteří badatelé se domnívají, že kromě Řeků a Římanů pěstovali víno i Keltové. Na našem území jsou však vinice doloženy až ze 7. století, a to z území jižní Moravy. V Čechách se pěstování vína prosadilo až v 9. a 10. století. Hlavní důvod zakládání vinic zde představovalo křesťanství, hrozny byly surovinou pro výrobu mešního vína. Podle dávné legendy prý sám svatý Václav sklízen révu a vyráběl z ní takové víno.

V průběhu středověku u nás vzniklo mnoho vinic, tehdy se víno také začalo „vylepšovat“ kořením. Víno však bylo vždy nápojem vyšších společenských vrstev, které si ho dopřávaly prakticky denně. Víno se také považovalo za lék na nejrůznější neduhy nebo se používalo při vaření. Přidávalo se třeba do polévek nebo kaší, bylo rovněž velmi častou přísadou omáček k masu. Ze 17. století pochází tento recept na vinnou polévku:

„Ustrouhej žemli a usmaž ji na přepouštěném másle. Dej ji do hrnečku, nalij na ni víno, rozmíchej, dej do ní šafrán, květ, zázvor, skořici a cukr. Uvař a jez.“